Jedním z důležitých aspektů členství v EU jsou finanční transfery mezi členskými zeměmi a Evropskou unií. Členské země do EU platí příspěvky a EU platí dotace do členských zemí. Většina zemí je v EU čistými plátci. V přepočtu na hlavu je největším čistým plátcem Nizozemí a největším čistým příjemcem Řecko.
Irové udělali na konci 80. let chytrou věc: využili dotací EU ke snížení daní. Stavbu silnic financovali z dotací hrazených německými daňovými poplatníky a svým občanům daně snížili. Stejnou chybu (dříve se tomu říkalo evropská solidarita) pochopitelně již Němci nechtějí opakovat v případě České republiky a dalších nových členů. "Dokud se to týkalo jen jedné země, tak jsme to strpěli," uvedl německý kancléř Gerhard Schröder na otázku, proč brojí proti "nízkým" daním ve střední a východní Evropě, když mít nízké daně a současně čerpat evropské dotace mohlo dlouhodobě Irsko. (Handelsblatt 29.4.2004) Spolu s dalšími evropskými vůdci varoval země ze střední Evropy, že neochota zvýšit daně může vést k problémům při čerpání fondů.
Základy institucí EU byly položeny před 50 lety, kdy pod vedením francouzského ministra zahraničí Roberta Schumana byla zahájena společná německo-francouzská regulace trhu s uhlím a ocelí. Každá z evropských smluv od Římské po Niceskou postupně měnila společenství států v nadstát s vlastními rozhodovacími pravomocemi. Evropská společenství uhlí a oceli se postupně přetavila v Evropskou unii. Návrh Ústavní smlouvy pokračuje v tomto trendu rozšiřování kompetencí Evropské unie na úkor členských států.
Jsme v EU, zrekapitulujme, co jsme vyjednali a zhodnoťme, co nás čeká.
Ing. Petr Mach, PhD