Archiv měsíce: Srpen 2009
Ing. Petr Mach, PhDTak nám zakázali žárovky
Tak nám zakázali žárovky. Od 1. září se nesmí na území EU distribuovat stowattové žárovky, postupně budou do tří let zakázány i žárovky 60W a 40W.
Příliš mnoho úředníků
Deficit státního rozpočtu se propadá do stovek miliard, Česká republika možná brzy nebude mít dost peněz ani na splácení úroků z dluhů, a politici s tím nic nedělají. Přitom není těžké zjistit, kde se peníze ztrácejí. Podíval jsem se do státních rozpočtů od roku 2000 na výdaje na platy některých úřadů.
Namátkou:
Proč Svobodní chtějí jezdit 160 km/h
V části volebního programu, která se věnuje silniční dopravě, Svobodní mimo jiné navrhují zvýšení rychlostních limitů na dálnici. Není to sice nejdůležitější bod programu Svobodných, pokud jde o dopravu, ale protože jde o trochu kontroverzní téma, zmíním některé argumenty pro zvýšení rychlostních limitů:
Omezení mají odpovídat realitě
Mnoho řidičů dnes jezdí na dálnicích, kde to stav silnice, stav vozu a provoz umožňuje, rychlostí převyšující 130 km. Hrozí jim za to pokuty a ztráty bodů. Policie přitom na dálnici více méně toleruje rychlost do 160 km/h.
Zákazy a příkazy nemají jít proti tomu, co je přirozené. To, co by před dvaceti lety vzhledem ke stavu silnic a aut bylo nenormální, může být dnes přijatelné. Zákazy, které jsou v rozporu s tím, co je normální a přirozené, jsou obcházené a obtížně vymahatelné. Jinými slovy, zákazy mají odpovídat tomu, co rozumná většina přirozeně dodržuje. To platí obecně – a tedy i pro pravidla provozu na silnicích.
Bezpečnost
Pro řidiče, který jede dlouhou cestu – řekněme z Ostravy do Prahy – znamená delší jízda více únavy, a tím i větší riziko. Rychlejší jízda, pokud odpovídá stavu silnice, vozidla a intenzitě provozu, proto může být bezpečnější než jízda pomalejší ale delší.
I řidiči mají rozum
Příliš mnoho zákazů a příkazů znamená, že se řidič často kvůli obavě, aby neporušil pravidla, soustředí více na sledování značek, než na jízdu samotnou. Mnoho řidičů jedoucích např. po pražské Jižní spojce je nejistých, jestli má jet 70, 80 nebo 100 km/h. Většina řidičů by přitom sama dokázala odhadnout rozumnou rychlost. Nekoukali by kolem, jaká značka jim co přikazuje, ale soustředili by se na bezpečnou jízdu.
Aby bylo jasno, nevolám po tom, aby se pravidla zrušila, nehájím piráty silnic. Volám po tom, aby se pravidla zjednodušila, aby každý řidič opravdu kdykoliv věděl, co se smí a co se nesmí. Některá přísná omezení (jako 30 km/h na nájezdu do Strahovského tunelu) jsou zbytečná. Stačilo by, aby řidič jel s vědomím že se nachází v obci, kde se jezdí do 50 km/h.
Nemějme řidiče obecně za neodpovědné hazardéry. Dejme řidičům trochu více volnosti k tomu, aby sami mohli ve více situacích uznat a rozhodnout, co je v daný moment rozumné. Když nebudeme muset kontrolovat soulad jízdy s nadbytečným předpisem, bude možné o to účinněji stíhat opravdové hazardéry.
Petr Mach je předsedou Svobodných
Kalousek, deficit a zákon o vyrovnaném rozpočtu
Když ministr financí Kalousek předkládal v září loňského roku návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2009, počítalo se s příjmy 1114 miliard a výdaji 1152 miliard korun, tedy schodkem 38 miliard.
Příjmy měly podle plánů ministerstva růst oproti předchozímu roku o 7,5%. Ministerstvo totiž myslelo, že HDP – a tedy i daňové příjmy – nominálně porostou o 7,5%. Proto o 7,5% také naplánovaly růst platů ve státním sektoru a o 10% dokonce růst výdajů na důchody.
Zatímco plánované výdaje byly dle schváleného zákona o státním rozpočtu dodrženy a státní platy a důchody vesele rostly, příjmy nerostly, protože ekonomický útlum – pokles zisků a růst nezaměstnanosti – znamenal i pokles daňových příjmů. Dnes je patrné, že letošní příjmy rozpočtu budou oproti plánu nižší zhruba o 100 miliard.
Gigantický deficit, který hrozí v letošním (a příštím) roce je tak pouze a jedině důsledkem nepřizpůsobení výdajů příjmům. Ministr financí Kalousek trval při sestavování rozpočtu na odhadu ekonomického růstu 4,8%, i když byl kritizován, že nadhodnocuje příjmy. Rozpočet by se nedostal do potíží, kdyby příjmy lidí placených státem držely krok s příjmy v soukromém sektoru.
Kdyby minulá vláda (nebo tato) byla odpovědná, přišla by s návrhem změny státního rozpočtu ihned, jak bylo jasné, že je postaven na nerealistických předpokladech.
Sněmovním politikům odpovědnost ale schází. Je proto na čase oprášit myšlenku ústavních limitů – když se politici nedokážou chovat fiskálně odpovědně – měli bychom usilovat o ústavní zákon, který jim nedovolí přijímat deficitní rozpočty, leda kvalifikovanou většinou – a který jim uloží podat demisi, když zákon o rozpočtu nedodrží. Strana svobodných občanů má proto ve svém politickém programu myšlenku zákona o rozpočtové kázni. Svobodní chtějí jak navrhoval kdysi neúspěšně Václav Klaus coby poslanec, aby na schválení deficitního rozpočtu bylo potřeba kvalifikované většiny. Svobodní také chtějí, aby kvalifikovaná většina byla po vzoru švýcarské ústavy nutná i k zákonům zvyšujícím daně.
To je také důležité, když slyšíme, že nový ministr hovoří o tom, že by se deficit měl srovnat zvýšením daní. V daních problém není. Je nutné přizpůsobit výdaje.
Navrhuji tedy:
a) okamžitě přizpůsobit růst vládních výdajů daním, tj. zastavit růst platů a důchodů do doby, než ekonomika opět poroste – a tím opět srovnat veřejné finance (ne zvyšovat daně!) – toto musí udělat Fischerova vláda, resp. ODS+ČSSD, které ji nainstalovaly do úřadu
b) následně přijmout ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu, aby politici nemohli Českou republiku tak snadno zadlužovat – na to je potřeba odhodlání ústavní většiny v parlamentu
c) omezit státní přerozdělování, tj. snížit daně a všelijaké dotace (na to bude stačit až jednou uspěje skutečně pravicová strana, která chce snížit přerozdělování)
Nevyužiješ zákona k okradení bližního svého!
Lidé jsou stále více ochotní smiřovat se s tím, že za ně rozhodují politici. Uspokojeni relativním blahobytem se občané zbavují odpovědnosti, a tím i svobody. Politici a byrokraté toho využívají a přivlastňují si neustále nové pravomoci rozhodovat za občany.
Stát se vyvinul v nástroj k prosazování osobních zájmů. Prostřednictvím státu si jedni přivlastňují výhody na úkor druhých. A společnost to v principu schvaluje. Zatímco ukrást majetek sousedovi je vnímáno jako hřích, získat sousedův majetek prostřednictvím zákona se považuje za morálně přijatelné. Obě formy zcizení majetku mají ale stejné morální a ekonomické devastující důsledky.
Morální rozpor
Proč je jinak vnímána krádež a jinak odebrání peněz na základě zákona? Z čeho pramení tento morální rozpor? Proč církve v kostelech kážou, že krádež je hřích, a nekážou, že přerozdělování je stejný hřích? Společenská pravidla typu "nepokradeš" se osvědčila staletími jako pravidla správná. Společnosti, které taková pravidla nepřijaly, nejspíš zanikly. Obstojí tedy v následujících staletích naše společnost založená na neomezeném přerozdělování, k němuž stačí většina hlasů ve sněmovně? Neobstojí, pokud si neosvojí uplatňování osvědčených etických pravidel obsažených v deseti Božích přikázáních i na fungování státu.
Církve, rodina, školy či skautské spolky vštěpují lidem morální zásady, které udržují společnost funkční. Utvářelo se tak po staletí lidské svědomí, které pomáhá lidem rozlišovat dobro od zla. Rodina, škola ani církve však neříkají lidem, že přerozdělovat majetek skrze stát se nemá. Pouhých sto let existence přerozdělovacího státu dnešního typu (založeného na všeobecném volebním právu) nestačilo zatím k tomu, aby vznikly instituce, které by do svědomí lidí vštěpovaly odsudek státem legalizované krádeže. Pro dlouhodobý úspěch naší společnosti potřebujeme, aby lidé vzali za svůj jakýsi dovětek k 8 a 10. přikázání: "Nevyužiješ zákona k okradení bližního svého!"
V posledních desetiletích začínají u nás i v zahraničí vznikat osvětové spolky (think tanky), které upozorňují na morální a ekonomický hazard státního přerozdělování. Objevují se jednotlivci v politice i církvích, kteří obhajují základní morální principy proti jejich relativizaci. Je to práce na dlouho, ale jiné řešení než morální obroda neexistuje.
Zastavme to strašné přerozdělování!
Současný systém veřejných financí bere lidem svobodu rozhodování o svých vlastních výdělcích, postrádá odpovědnost v podobě vyrovnaného hospodaření a je nespravedlivý v důsledku existence mnoha různých úlev a výjimek ve prospěch jedněch, na úkor druhých.