Koruna je pro nás lepší než euro

Proč vyhazovat věc, která slouží?

Po r. 1989 vzniklo na světě mnoho nových měn. Mezi nimi patří slovenská koruna mezi nejstabilnější. Na rozdíl od mnoha jiných zemí se občané Slovenska nerozhodli hromadně zavrhovat vlastní měnu a přecházet na platby v dolarech či markách. Lidé dávají přednost koruně proto, že je to dobrá měna. Proč měnit něco, co slouží dobře? Musely by existovat křiklavé výhody zavedení eura, aby stálo vůbec za to takovou otázku nastolit. Křiklavé výhody neexistují, za to existuje řada rizik.

Jako každé opatření i vzdání se národní měny a přijetí nadnárodní měny má svoje náklady a přínosy, přičemž náklady mohou převážit. Klíčovým faktorem určujícím náklady a výnosy přijetí eura je míra integrace a podobnosti se zbytkem eurozóny. Čím vyšší je obchodní a turistická výměna, tím vyšší mohou být případné úspory z toho, že lidé nebudou muset často vyměňovat jedny peníze za druhé. Na druhé straně, čím méně jsou dvě ekonomiky provázané vzájemnými obchodními vztahy a čím větší jsou mezi nimi rozdíly, tím větší je pravděpodobnost, že zavedení společné měny přinese negativa v podobě vyšší inflace nebo vyšší nezaměstnanosti. Stav nadměrné inflace nebo nezaměstnanosti je standardním průvodním znakem měnové integrace nesourodých ekonomik.

Kdyby Slovensko používalo místo koruny euro, ztratila by ekonomika měnový kurz jako vyrovnávací činitel toků peněz mezi Slovenskem a zahraničím a množství peněz v ekonomice by se stalo neovladatelnou veličinou. Každé zvýšení exportu nebo příliv investic by znamenal zvýšení množství peněz v ekonomice, naopak pokles exportu nebo odliv kapitálu by vedl k poklesu oběživa. Zatímco když množství peněz roste, mají ceny tendenci pružně se přizpůsobovat směrem nahoru, při poklesu peněžní zásoby se nižší agregátní poptávka projeví poklesem výroby v důsledku nepružnosti některých cen směrem dolů. Příliv peněz by byl doprovázen inflací a odliv peněz by byl doprovázen deflací nebo v horším a pravděpodobnějším případě poklesem výroby a růstem nezaměstnanosti.

Kdyby Slovensko sdílelo měnu se zbytkem Evropy, kurz eura vůči ostatním měnám by nikdy neodpovídal stavu a potřebám slovenské ekonomiky. Kurz by nebyl určován pouze zájmem investorů o slovenskou ekonomiku, zájmem slovenských občanů o cizí zboží, schopnostmi slovenských exportérů, ale rovněž faktory, které ovlivňují export, import a investice v ostatních částech eurozóny – např. konjunkturou v Irsku, stávkami ve Francii či suchým létem ve Španělsku. O případných intervencích s cílem ovlivnit kurz by nerozhodovala Národní banka Slovenska, ale Evropská centrální banka ve Frankfurtu.

Poučení z česko-slovenské měnové unie

Do r. 1993 existovala společná československá měna. Hospodářská struktura obou částí federace ovšem byla odlišná. Po rozpadu RVHP Slovensko trpělo poklesem exportu a omezením výroby více než Česko a většina zahraničních investic mířila do české části federace. Společný kurz odrážel česko-slovenský průměr, nikoliv potřeby české a slovenské ekonomiky. Kurz československé koruny neumožňoval slovenské ekonomice dostatečně zvýšit export a její kapacita nemohla být plně využita. Kdyby Slovensko mělo vlastní měnu již od začátku roku 1990, je pravděpodobné, že by slovenská koruna v důsledku poklesu exportu oslabila, resp. že by její reálné zhodnocování bylo pomalejší. Tím by se slovenská ekonomika stala atraktivnější pro investory a slovenské firmy by snadněji uplatňovaly své zboží na zahraničních trzích. Po rozpadu měnové unie si obě nové měny našly své nové hodnoty kurzu, které odrážely situaci obou ekonomik. Kurz nové slovenské měny povzbudil export a přispěl ke zrychlení růstu slovenské ekonomiky.

Společná československá měna měla jistě i výhody, zejména nižší transakční náklady. Turisté cestující mezi oběma částmi federace a obchodníci nemuseli vyměňovat peníze a ušetřili tak na poplatcích a každý bez kalkulačky poznal, co je dražší v Čechách a co na Slovensku. Ztráta těchto výhod však byla bohatě vyvážena pozitivním vlivem národní měny na hospodářský růst.

Optimální měnová oblast

Ani v rámci jednotlivé země není hospodářský vývoj rovnoměrný. Do některých regionů proudí více investic, v jiných firmy krachují a roste nezaměstnanost. Přesto tyto regiony sdílejí stejnou měnu. Bezproblémové používání jedné měny umožňuje mobilita pracovních sil. Lidé mohou odcházet z regionů postižených odlivem kapitálu a růstem nezaměstnanosti do regionů, které jsou na tom lépe. Předpokladem funkční mobility pracovních sil je ovšem schopnost dorozumět se v jiných regionech. Proto je vždy mobilita větší v rámci národního státu než napříč různými jazykovými oblastmi. Mobilita pracovních sil je důležitým předpokladem k tomu, aby ekonomika mohla být označena jako „optimální měnová oblast“ (optimum currency area).Mobilita pracovních sil v rámci evropské měnové unie bude vždy narážet na jazykové bariéry a společná měna bude proto vždy pro některé země brzdou.

Nedokonalá mobilita pracovních sil může být částečně nahrazena fiskálními transfery. Vláda může do regionů, ze kterých odchází soukromý kapitál, směrovat veřejné prostředky formou sociálních dávek nebo dotací. Kompenzační fiskální transfery jako náhražku nedostatečné mobility pracovních sil může teoreticky využívat i Evropská unie. Pokud společná měna začne některé národní státy poškozovat, může Evropská unie, pokud na tom najde shodu, sanovat jedny země na úkor daňových poplatníků jiné země. Ani jedna z pozic, které členství v měnové unii nabízí, není šťastná: buď patřit mezi země poškozené nebo na poškozené doplácet. Než měnově integrovat nesourodé oblasti, tím je poškodit a pak případně zachraňovat penězi cizích daňových poplatníků, je lepší zachovat si vlastní měnu.

Euro je nepochybně velkolepý projekt, který vzbuzuje v mnoha lidech touhu být jeho součástí. Ekonomická hlediska by ale měla mít přednost před pocity.