Více daní, více přerozdělování a více byrokracie

Dodatečné změny DPH mají podle ministerstva financí vynést letos 15 a v dalších letech vždy 25 miliard korun. Zhruba tolik mimochodem státní rozpočet potřebuje na členský příspěvek České republiky do bruselské pokladny. Vlastně celá řada přesunů do vyšší sazby DPH byla vynucena chystaným členstvím ČR v Evropské unii.

Je však třeba znovu připomenout, že tam, kde po nás Brusel chce vyšší sazbu, stačilo by mu patnáct procent, a ne 22 či 19. Vláda tedy mohla zavést jednotnou patnáctiprocentní DPH a zabít tím několik much jednou ranou. Jednotná sazba by snížila daňové úniky. Bylo by jedno, zda sníme laskonku v cukrárně nebo doma. Motivace formálně dělit hospody na více podnikatelů by byla nižší. Skončilo by trapné přetahování s Evropskou unií o pleny. Slováci, kteří mají jednotnou sazbu stáli stranou vyjednávání výjimek. Nemuseli tedy nabízet žádné ústupky jinde za to, že to či ono EU milostivě dovolí nechat v jiné sazbě. Kdyby byla zavedena jednotná patnáctiprocentní daň, zdražení jednoho zboží by bylo kompenzováno podobným zlevněním jiného a vláda by nemusela vymýšlet nové sociální dávky. Lidem by zůstalo více peněz a ministerstvo financí by nemuselo chystat nové a ještě složitější daňové formuláře.

Místo toho patrně budeme mít jedno z největších daňových zatížení plen, hospod či vody na světě. Jedna sociálnědemokratická poslankyně navrhla, že by se obyvatelstvo mohlo vrátit k látkovým plenám. Podle stejné logiky by si obyvatelstvo mohlo odpustit obědy v kantýně a vystačit s chlebem a mohlo by se méně mýt.

Jednorázová „předvolební“ dávka jako bonus k důchodu a přídavkům na děti je nečestným šidítkem. Měsíc po jejím vyplacení důchody opět reálně klesnou, zatímco zboží zůstane zdražené trvale.

Na rok 2005 koalice oznámila další změny. Má se zavést jednak sleva na dani místo odečitatelné položky na dítě a jednak společné zdanění manželů. Opět jde ale jen o selektivní náplasti a nikoliv o řešení problémů.

Od ledna mají být položky na děti odečitatelné ze základu daně z příjmu nahrazeny slevami na dani ve výši 6000 korun ročně na dítě. Taková sleva se rovná zvýšení dětského přídavku o 500 měsíčně s tím rozdílem, že se má vztahovat jen na 3 nejstarší děti v rodině a nárok má ztratit rodina, která zrovna nebude mít práci. Sleva na dani by však měla logiku jen tehdy, pokud by vláda současně chtěla odstranit dětské přídavky. Dostatečná sleva na dani může přídavky úplně nahradit. Vláda chce ale přídavky jako takové zachovat, takže se jen zvýší byrokracie a rodiny začnou navštěvovat další úřad navíc.

Novinkou má být také společné zdanění manželů, které sníží daně těm rodinám, kde jeden z manželů platí kvůli progresivním sazbám daně proporcionálně vyšší daň než druhý. Opět tedy jen náplast na progresivní zdanění. Kdyby existovala jednotná patnáctiprocentní daň z příjmu pro všechny, nemusela by se takováto opatření zavádět. Daňové přiznání bude opět o něco komplikovanější.

Dojednanou „reformu“ sleduji s lítostí. Těším se, až bude vládnout vláda, pro kterou obyvatelstvo nebude jen hmotou, kterou lze libovolně přizpůsobovat novým daním a dávkám.