Spor o investiční pobídky
Literární noviny | 12.6.2006 | rubrika: Spor | strana: 15
Do České republiky míří další z velkých zahraničních investorů, IPS Alpha, japonský výrobce LCD obrazovek. Hledá zde vhodnou lokalitu, levnou, a přitom vzdělanou pracovní sílu, ale především výhodné podnikatelské prostředí. To se jí vláda rozhodla vytvořit jaksi uměle, pomocí daňových úlev a garance dalších výhod. Výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) Petr Mach takovouto praxi kritizuje. Tomáš Hurda, generální ředitel CzechInvestu, se jí rozhodl hájit.
V ekonomice je vždy něco za něco
Vážený pane Hurdo,
V ekonomice vždy platí něco za něco. Od roku 1998 do dneška dostalo takzvané investiční pobídky ve formě dotací a odpuštěných daní 240 převážně zahraničních firem, v hodnotě přes sto miliard korun. Investiční pobídky pro 240 vyvolených zaplatily desetitisíce ostatních firem a miliony občanů. Ti platí vyšší daně, aby stát mohl vyvoleným dát přímé dotace a aby dorovnal chybějící příjmy v důsledku daňových prázdnin pro vyvolené.
Je toto přerozdělování opodstatněné? Například přerozdělování od bohatých k chudým a nemocným má nějakou logiku. Proč má ale stát podporovat na úkor občanů a malých firem právě velké firmy? Jsou snad velké firmy pro ekonomiku prospěšnější než malé? Odpověď je, že stát to nedokáže poznat a umělým výběrem škodí nejen milionům firem a lidí, kteří pobídky ze své kapsy platí, ale škodí i ekonomice jako celku.
Kromě samotných pobídek platíme i drahou pobídkovou byrokracii. Existuje minimálně šest vládních institucí, které mají problematiku investičních pobídek v popisu práce. Pobídky uděluje Ministerstvo průmyslu a obchodu, souhlas dává Ministerstvo financí, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo životního prostředí, pobídky dále posuzuje a schvaluje Úřad na ochranu hospodářské soutěže a prostředníkem mezi vládou a potenciálními investory je vládní agentura CzechInvest. Jen na platy a provozní náklady CzechInvestu jsme za posledních deset let zaplatili již bezmála dvě miliardy korun.
Jedním z vládních argumentů ve prospěch pobídek jsou údajně vytvořená pracovní místa. Investiční pobídka však ve skutečnosti nová pracovní místa nevytváří, stejně jako nevytváří nové investice. Pouze je přesouvá. Aby 240 firem s pobídkou platilo nulové daně, platí desetitisíce firem státu čtvrtinu svého zisku. Čtvrtinu zisků nemohou tedy desetitisíce firem investovat. Nemohou rozšířit výrobu, jak by si přály, a nemohou zaměstnat tolik lidí, kolik by si přály. Jestli investiční pobídka někde tisíc míst vytvoří, někde jinde tisíc pracovních míst zadusí.
Poslední případ s korejskou automobilkou Hyundai je vrcholem pobídkové absurdity. Vláda sice smlouvu s Hyundai tají, ale podle informací z tisku mají Korejci slíbeno asi pět miliard, z toho půlku dotací a půlku odpuštěných daní. Firma bude z východu autobusy dovážet dělníky z Polska a Slovenska, na západ pak bude vozit kamiony s hotovými výrobky. Investiční pobídka pro Hyundai zatíží vysokými daněmi miliony našich občanů a uměle nadměrnou dopravou zatíží naše životní prostředí – jen pro zisk z korupce obviněných Korejců.
Stát má údajně firmě Hyundai uhradit a odpustit pět miliard, Hyundai má údajně „vytvořit“ tisíc pracovních míst. To že je výhodný obchod? Leda pro Hyundai. Jedno pracovní místo nás stojí pět milionů. Firma zde má údajně zůstat deset let, než se přesune na východ.
Ostudný a nevýhodný systém investičních pobídek by měl být rychle zastaven. Stát by přestal doplácet na velké firmy, mnoho drobných firem a občanů by mohlo mít o kousek nižší daně. Výroba by zůstala diverzifikovaná a tudíž odolnější a zaměstnanost trvalejší. Příroda by nebyla uměle zatížena umělým globálním přesouváním pracovníků a hotových aut.
PETR MACH
Zeptejme se na Ostravsku
Vážený pane Machu,
Úvodem bych chtěl říct, že agentura CzechInvest není dogmatickým obhájcem investičních pobídek. V tuto chvíli je ale situace taková, že pobídky mají prakticky všechny země (včetně USA) a pro nás jsou jedním z nástrojů, který je nezbytný, abychom s nimi udrželi krok. Nicméně to neznamená, že systém investičních pobídek je strnulý a neměnný mechanismus – naopak, musí reagovat na aktuální vývoj ekonomiky tak, aby podporoval trendy, které jsou pro danou zemi důležité. V našem případě to jsou investice, které přinášejí vyspělé technologie a know-how a představují pracovní příležitosti pro kvalifikované lidi. Faktem ale zůstává, že právě pro tento typ investic budeme nějakou formu podpory potřebovat vždy.
Podívejme se do druhé poloviny devadesátých let, do éry úsporných balíčků a ekonomické stagnace. Všechny okolní země měly nějaký systém investičních pobídek a jejich ekonomiky vykazovaly výsledky. U nás nic takového nebylo a unikala nám řada významných projektů firem jako například Suzuki, Mercedes nebo Audi. Česká republika přišla s pobídkami jako poslední, na druhou stranu však byla první ze zemí střední a východní Evropy, která svému systému dala zákonnou, a tedy zcela transparentní podobu.
Nyní bych rád rozptýlil mýty kolem pobídek a stručně vysvětlil jejich princip.
Za prvé, sleva na pozemek. Stát se snaží připravovat průmyslové zóny a investor získá pozemek za zvýhodněnou cenu. U slova investor záměrně nepoužívám žádného dalšího přívlastku – průmyslové zóny jsou určeny pro všechny a základnu v nich nalézá i mnoho českých firem. Do budoucna se chceme stále více zaměřovat na to, aby zóny vznikaly především v původních průmyslových, nyní často zdevastovaných a zničených areálech. Jedná se však o finančně i časově mnohem nákladnější proces, který se bez státní pomoci nikdy neobejde.
Za druhé, podpora na vytvořené nové pracovní místo. Jedná se o jediný přímý výdaj, kdy stát skutečně něco fyzicky vyplácí a platí pouze pro regiony s nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti, maximálně lze získat 200 tisíc korun na jedno místo. Podle propočtů MPSV stojí nezaměstnaný přibližně 180 tisíc korun ročně. Nechám na čtenářích, který výdaj považují za „smysluplnější“. Pobídkový systém navíc tvorbu pracovních míst a zaměstnanost přímo motivuje, na rozdíl od současného sociálního systému. Ten je třeba výrazně změnit tak, aby byl se systémem investičních pobídek v souladu a docházelo k pozitivní synergii obou.
Za třetí, sleva na dani. Právě tato položka tvoří dominantu pobídky. Sleva na dani představuje takzvaný nerealizovaný příjem a tuto částku bychom stejně neměli, pokud by společnosti investovaly jinde. Jak tedy může někdo v této souvislosti mluvit o ceně za jedno pracovní místo? Fakticky tato položka státní pokladnu nic nestojí. Na rozdíl od jiných zemí, kde se vyplácejí velkorysé sumy v hotovosti, my se snažíme maximum pobídky realizovat právě ve slevě na dani. Společnosti zde jinak platí daně z příjmu fyzických osob, platí mzdy zaměstnancům, odvody na zdravotní a sociální pojištění a vydávají také slušné částky na sponzoring nebo charitu.
Nemohu také nechat bez povšimnutí stomiliardovou sumu, která prý dosud spadla investorům do kapes. Od května 2000 (kdy začal platit zákon o investičních pobídkách) do konce roku 2005 čerpalo investiční podporu 217 společností. Tyto společnosti se zavázaly investovat 236 miliard korun a vytvořit více než dvaapadesát tisíc nových pracovních míst. Stát firmám dosud vyplatil podporu na nově vytvořená pracovní místa ve výši 1,9 miliard korun. Dále firmy neodvedly daň ve výši 5,9 miliard korun. Další miliardy by se daly napočítat v kontraktech, které právě tyto firmy uzavřely s českými společnostmi. Ale nechme zatím čísla stranou.
Nerozumím argumentu, že nevznikají nová místa a že se pouze přesouvají. Jak by pak byl možný globální ekonomický růst? Většina firem u nás investuje, protože se snaží rozšířit své aktivity, což bez nově vytvořených pracovních míst nelze. Ještě méně rozumím argumentu, že desetitisíce firem platí obrovské daně, aby zaplatily pobídky zahraničním firmám a v důsledku toho nemohou rozšířit výrobu tak, jak by si přály. Daně platí i ony zahraniční firmy, a to nemalé.
Ano, Hyundai, muselo na něj přijít. Kdybych byl řadový občan, pěkně by mě ty počty zvedly že židle. Projedeme si je společně ještě jednou. Souhlasíte? Společnost má nárok na patnáct procent z celkové výše investice, což je maximální strop. Reálná podpora se počítá až ze skutečně proinvestovaných částek a nově vytvořených pracovních míst. Údajných deset let, co zde továrna bude působit, je asi tak relevantních jako údajných tisíc pracovních míst. Žádná firma, a tím méně firma v automobilovém odvětví, nerealizuje tak obrovskou investici s perspektivou udržení pouhých deseti let. V tomto případě se navíc firmě investice nevyplatí při kapacitě nižší než 300 tisíc aut ročně – je-li toho možné dosáhnout jen s tisícem pracovníků, museli by oplývat skutečně nadlidskými schopnostmi.
Konstantně se potýkáme s katastrofickými scénáři nezadržitelného a hromadného přesunu příchozích firem na východ. Ano, tento trend existuje již poměrně dlouho a my jsme toho dosud svědky především jako příjemci těchto investic. Nemá cenu popírat, že některé z firem, které u nás působí, v dlouhodobém horizontu buď svou výrobní část nebo celou produkci přesunou dál na východ. Ostatně, řada ryze českých firem to již udělala, využívají výhod levných nákladů, především na pracovní sílu, úplně stejným způsobem jako zahraniční investoři.
Nežijeme v ideálním světě, pobídky tu jsou, a musíme s nimi nakládat co nejrozumněji. K morálnosti pobídek mám jednu věc. Zeptejte se lidí na Ostravsku, kde je osmnáctiprocentní nezaměstnanost, jestli Hyundai chtějí nebo ne. Bez obrovského přílivu zahraničních financí by u nás dnes takřka neexistovaly celé výrobní obory, protože právě tyto investice je zvedly ze dna. Nezaměstnanost by se pohybovala v úplně jiných cifrách. Několik českých podnikatelů by své zaměstnance vydíralo za minimální mzdu, protože by je snadno mohli kdykoli obměnit. Platili bychom obrovské daně, aby vůbec do státní kasy něco přiteklo. A export, na kterém se právě tyto firmy zásadně podílejí, by byl na nule. A především bychom nebyli schopni nabídnout mladým a kvalifikovaným lidem žádnou pracovní perspektivu – „odliv mozků“ by se nás týkal neporovnatelně citelněji než dnes.
TOMÁŠ HURDA
Řešením je jednodušší daň
Vážený pane Hurdo,
Směle tvrdíte, že bez pobídek by byl export na nule a že by pár českých podnikatelů vykořisťovalo dělníky za minimální mzdu. Dělníci by navíc platili obrovské daně, mladí by neměli žádnou perspektivu. To zní jak varování z komunistického manifestu – volný trh by bez moudrého státu, který umí vybrat správně 240 firem a správně stanovit kritéria pro udělení pobídek, vedl k nejhorší představitelné bídě. Brrr!
Myslím, že když se nad svým tvrzením znovu zamyslíte, uznáte, že jste to přehnal. Že přeci jen existují v České republice firmy, které exportují i bez pobídek a které nevykořisťují zaměstnance na úrovni minimální mzdy.
Jak by tedy realisticky vypadala Česká republika bez investičních pobídek? Kolik ze společností, které dostaly pobídku, by podle vás v Česku investovalo i bez pobídek? Nula? Všech 240? Nebo něco mezi? Asi by to nebyla nula. Proč se vlastně stát takto podbízí? Protože se bojí, že bez podbízení by investor nepřišel. Proč se stát bojí, že by investor nepřišel? Protože ví, že jsou u nás vysoké daně ze zisku firem – tak jim je odpustí! Protože ví, že jsou u nás vysoké odvody za zaměstnance – tak jim na ně dá dotaci 200 tisíc! Protože ví, že byrokracie a razítka jsou mnohdy těžko překonatelnou bariérou – tak mu na to dáme lidi, CzechInvest už to obíhání úřadů zařídí!
Hlavní důvod pro pobídky je tedy tíživá situace pro podnikání obecně. Myslím, že stát by měl spíš řešit příčinu – než pomáhat vybraným s uvedenými potížemi. Navrhuji tedy alternativu – místo pobídek pro vyvolené zjednodušit byrokratickou proceduru při zakládání firmy (ne pro 240 firem, ale pro všechny), snížit sazby daně ze zisku firem (ne pro 240, ale pro všechny), snížit odvody za zaměstnance (ne dát 240 firmám na ně dotaci, ale snížit je pro všechny).
Některé země již na to přišly a místo pobídek zavádějí jednodušší daňové systémy. Jedním z příkladů takových jednodušších daňových systémů vyznačujících se celkově nižším zdaněním je tzv. rovná daň. Jestli se tedy domníváte, že bez pobídek by přišlo něco mezi nula a 240 firmami, zvyšte váš odhad ještě o počet firem, které by přišly, kdyby byl zaveden systém rovné daně. Nyní k tomu dodávám ještě jednu výhodu: Kdyby se zavedl systém rovné daně, prospěch z něj by neměli jen příchozí investoři, ale skutečně všechny firmy v republice.
Uznáváte, že bez pobídek by z vašich 240 firem některé přišly i tak? A že takový systém by prospěl nejen velkým investorům, ale všem? A uznáváte, že pak bychom mohli CzechInvest zrušit a o ušetřené stamiliony vynakládané na jeho provoz dále snížit daně?
PETR MACH
Volný trh není všemocný
Vážený pane Machu,
Jedna věc je teorie, druhá praxe. Vy máte tu výsadu, že pracujete především se slovy, já přicházím do kontaktu s investory a vím, jak vypadá realita. Již svůj první článek jsem zahájil tvrzením, že nepatříme mezi zapřísáhlé obhájce pobídek a snažil jsem se vysvětit, jakým způsobem se pobídky používají (což tuší minimum lidí) a co nám přinesly.
Nemám žádnou osobní radost z toho, že do České republiky musíme zahraniční investice lákat (všem by se líbilo, kdyby se o nás naopak zahraniční investoři prali). Daleko raději bych se podílel pouze na cílené podpoře dobrých domácích firem, které jsou schopny se ve světě prosadit. Opravdu si ale myslíte, že je to reálné? Opravdu si myslíte, že naše malé a střední firmy mohou reálně bojovat s obrovskými nadnárodními společnostmi, pokud mají zázemí pouze v malém, a přitom ještě naprosto otevřeném trhu? Kolik velkých a světových firem pochází z malých zemí velikosti ČR? Kolik jich najdete na seznamu Fortune 500? Nokia? Některé další? Pravidla určují ti silnější. Bohužel.
Nižší zdanění a menší byrokracie jsou obecně prvky, které přispívají k rozvoji podnikatelského prostředí a atraktivitě země. S tím nezbývá než souhlasit. Investoři ale sledují řadu dalších ukazatelů, které ve finále hrají roli při rozhodování. Nejsme tak exkluzivní zemí, abychom mohli určovat normy a klást si podmínky. Nabídky okolních zemí jsou zhruba srovnatelné a ve finále může rozhodovat právě investiční podpora. Zmiňujete, že některé země ruší investiční pobídky a místo nich zavádějí rovnou daň. O tom bych si dovolil polemizovat – které země konkrétně zavedly rovnou daň místo investičních pobídek? A kolik zemí sice veřejně nedeklaruje jakoukoli veřejnou podporu investorům, ale přitom jim netransparetně poskytuje miliony v hotovosti a další úlevy ve formě pozemků zadarmo a podobně?
Určitě platí, že čím lepší podnikatelské prostředí budeme mít, tím menší „úplatky“ investorům (a to i domácím) budeme muset nabízet. Rozhodně vítám všechny snahy o snížení přímého zdanění a zjednodušení daňového systému. Z pozice člověka, který byl „u toho“, však mohu zodpovědně prohlásit, že klíčové projekty jako například TPCA, Hyundai nebo třeba poslední projekt do Žatce IPS Alpha by bez státní podpory a pobídek prostě nebyly. Snadno se pak hovoří o firmách, které do Česka přijdou „i tak“.
Nynější situace je hodně jiná než v roce 1998. Byl by obrovský rozdíl, kdybychom pobídky nikdy neměli. Většina investorů by se patrně rozhodla pro jinou zemi (tak tomu do roku 1998 bylo). Mimořádně důležité jsou v této oblasti mezinárodní reference – čím více firem, tím více referencí. Začínali jsme na několika firmách ročně, dnes jich počítáme na desítky. Pobídku můžeme vnímat i jako marketingový a reklamní nástroj. Také je dobré zdůraznit, že v rámci ČR pomáhají vyvažovat rozvoj jednotlivých regionů (nejvyšší podpora je v krajích s vysokou nezaměstnaností) – tohle volný trh nedokáže.
Myslíte, že zrušení CzechInvestu by bylo prospěšné? Každá vyspělá země má podobnou agenturu, která pomáhá investorům s orientací v místním prostředí. Výsledek naší práce není pouze těch 240 firem, které čerpají investiční podporu, ale nějakým způsobem jsme se podíleli na více než šesti stech projektech (tedy těch, které nakonec skutečně skončily v ČR). Pokud bychom vzali proporcionální zastoupení lidí v CzechInvestu, není dominantní oblast podpory investic (méně než dvacet procent), ale naopak oblast rozvoje podnikání, což jsou služby zejména pro malé a střední české podnikatele. Jednak podnikatelům pomáháme zprostředkovat dotace z EU (tady nikdo nekřičí, že se jedná o diskriminaci: na období 2007-2013 je k dispozici zhruba sto miliard korun) a také do ČR zavádíme nové služby (Národní registr poradců, Český benchmarkingový index, Investors in People atd). Třetím pilířem naší práce je oblast podpory aplikovaného výzkumu. Neříkám to proto, abych se vytahoval, ale abych ukázal, že pobídky nejsou naše lobby. Nemáme možnost měnit zákony. Můžeme pouze využívat stávající nástroje tak, aby se tu žilo lépe.
TOMÁŠ HURDA
Foto popis| Ne: Petr Mach výkonný ředitel CEP
Foto popis| Ano, ale… Tomáš Hurda generální ředitel CzechInvestu
