Daně: cena za iluzi jistoty

Petr Mach

Pracující člověk odvádí státu přes 50 % svých výdělků. Na druhé straně máme od státu řadu věcí zdarma (základní školství) nebo se slevou (jízdenky na metro).

Nejprve si pro pořádek uveďme, kolik platíme na daních.

Máte-li hrubou mzdu 30 tisíc korun měsíčně, dostane od vás stát na daních minimálně 21 225 korun: Zaměstnavatel za vás platí sociální pojistné 7800 a zdravotní pojištění 2700 korun (takže vaše superhrubá mzda – skutečná hodnota vaší práce – je 40 500 korun). Ze mzdy se vám strhává sociální pojistné 2400, zdravotní pojištění 1350 a daň z příjmu 4005 korun. Domů si odnášíte čistou mzdu 22 245, při tom na DPH zaplatíte 2970 korun. A to jsme v našem příkladu nebrali v úvahu další daně, které platíte – clo, daň z piva, benzínu, cigaret, apod.

Stát tak od vás dostává každý měsíc 21 225 plus spotřební daně. Platí z toho starobní důchody, zdravotnictví, školství, přídavky na děti, dávky v nezaměstnanosti, invalidní důchody, dotuje divadla a městskou dopravu.

Jak by vypadala Česká republika bez daní?

Vaše čistá mzda by byla o 82 % vyšší – v našem příkladu s hrubou mzdou 30 tisíc korun byste si místo 22 245 odnášeli domů celých 40 500. Zboží a služby by byly v průměru o 20 % levnější: Věci zatížené 19% sazbou DPH by byly o 16 % levnější, jídlo zatížené 9% sazbou by bylo o 8 % levnější. Nebyly by cla a spotřební daně: Na banánech by nebylo dovozní clo 16%, benzín by stál 13 korun litr, atd.

Na zdraví byste se museli ale pojistit sami, jako když jedete do zahraničí nebo byste platili plnou cenu, jako když jdete k lékaři se svým psem. Důchod byste nedostávali od státu, ale museli byste se sami pojistit nebo si naspořit – tak jako když si platíte stavební spoření nebo penzijní připojištění. Vaše úspory by nepodléhaly státnímu přerozdělování – co si naspoříte, to máte. Za školu by se platilo, tak jako dnes platíte za autoškolu nebo za kurz angličtiny. Stát by nemohl dotoval zemědělce, divadla, filmaře ani Kaplického knihovnu.

Svět bez daní neznamená anarchii, ale ideál, ke kterému se chtějí zastánci minimálního státu přibližovat. Stát potřebujeme – potřebujeme platit parlament, diplomacii, armádu, policii, soudy. Většina těchto výdajů se ale zaplatí z poplatků – máme soudní poplatky, platby za pobyt ve věznici i správní poplatky za vystavení pasu, pokuty. Daně by na fungování státu stačily velmi nízké, blížící se nule.

Stát bez daní by měl jednu velkou výhodu: Občané by na tom v součtu byli daleko lépe, protože by nebylo potřeba platit byrokratický aparát, který přerozdělování provádí – od krajských úředníků přes ministerstva po bruselskou byrokracii.

Přesto většina lidí takový systém nechce: Bojí se odpovědnosti: Raději mají vysoké daně, protože chtějí žít v iluzí, že mají důchody, zdravotnictví a školství zdarma. Mnozí lidé mají obavu, že by se sami o sebe nedokázali postarat. Věřím ale, že když si lidé umí na trhu zajistit bydlení, stravu a najít si práci – tedy uspokojovat bez pomoci státu tyto základní potřeby, že by totéž dokázali i pokud jde o ostatní věci.

Mám vizi České republiky jako země s nízkými daněmi. Byl bych pro, aby odpovědnost za zdraví, zabezpečení na stáří, vzdělávání i kulturu byla ponechána na jednotlivcích. nebo abychom se tomuto ideálu alespoň o kousíček přiblížili a příští rok slavili den daňové svobody o kousíček dříve.

Autor, ekonom, je výkonným ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku