Evropská unie ztracena v překladu pomazánkového másla

Bližší pohled na úřední soudní překlady pomazánkového másla ale ukazuje, že jde o jedno velké jazykové nedorozumění. Evropská unie je jazykovým Babylonem a rozsudek o pomazánkovém másle klasickým projevem confusio linguarum. Kauza pomazánkové máslo je vlastně příznakem nevyhnutelného a blížícího se rozvratu jednoho příliš velkého a příliš ambiciózního projektu.

Pojmenování pomazánkové máslo prý podle Komise odporuje bodu I odst. 2 přílohy XV, části A, bodu 4 dodatku k příloze XV nařízení (ES) č. 1234/2007. Podle tohoto nařízení by se mělo pomazánkové máslo označovat výhradně jako „roztíratelný tuk“, protože není taxativně uvedeno na seznamu výjimek v příloze I nařízení Komise (ES) č. 445/2007.

Máslová pomazánka, nebo pomazánkové máslo?

Rozhodování o tak jemné jazykové a kulinářské nuanci, jakou je pomazánkové máslo, multi-národnostním panelem v Lucemburku je absurdní. Považme: Českou republiku žalovala Evropská komise zastoupená Češkou a Řekyní. Spor rozhodovali Ital, Malťan, Litevec a Polák. Nic proti těmto národnostem, ale kdo se nenarodil u nás, prostě nemůže ani po pečlivém prostudování případu, vyslechnutí právníků a svědků a využití špičkových tlumočníků posoudit, o co v pojmu pomazánkové máslo skutečně jde, stejně jako by, ve vší úctě, nemohli pochopit cimrmanovský humor.

Jak probíhal překlad u soudu? Malťanovi to přeložili jako „butir sabiex jiddellek“ (máslo na namazání), Italovi „burro da spalmare“ (máslo k namazání), Litevcovi „Tepamasis sviestas“ (mazací máslo) Polákovi „masło do smarowania“ (máslo na mazání), Řekyni „βούτυρο για επάλειψη“ (máslo k namazání). Soudcům přišlo zvláštní, že bychom něčemu, co není máslo a co je k namazání, měli říkat máslo k namazání. Soudci tedy nabyli dojmu, že produkt s názvem „pomazánkové máslo“ musí vyvolávat ve spotřebitelích falešný dojem, že jde o máslo, které je určené k namazání kamsi. Byly předloženy přesvědčivé důkazy, že produkt nemá 80 % tuku, ergo nejde o máslo, musí se tedy přejmenovat ve jménu ochrany spotřebitele.

Vrchol zmatení tomu dal anglický překlad, kterým si soudci pomáhali. V anglickém překladu rozsudku je pomazánkové máslo přeloženo jako „butter spread“ (máslová pomazánka).

Angličtina tvoří adjektivum tak, že se slovo, které má být adjektivem, předřadí před podstatné jméno. Např. školák je anglicky school boy zatímco boy school je chlapecká škola. Samotné prohození slov radikálně mění význam pojmu. Když už se někdo snaží o překlad do angličtiny něčeho tak specificky českého, jako je pomazánkové máslo, měl by říci spíš „spread butter“. Pojem „butter spread“ (máslová pomazánka) naznačuje, že předstíráme, že jde o pomazánku vyrobenou z másla. Je to jako kdyby někdo přeložil peanut butter (burákové máslo) (které mimochodem není máslo!) jako máslový burák a požadoval přejmenování produktu s ohledem na to, že to přece není burák, a spotřebitel, který by si chtěl koupit burský oříšek v plechovce, by až doma po rozbalení zjistil, že v plechovce není burák ale nějaká mazlavá hmota.

Španělský ptáček a svěrací kazajka

Soudcům naši obhájci nedokázali vysvětlit, že překlady pomazánkového másla, které měli soudci k dispozici, jsou zmatené a že v české gastronomické tradici jde spíš o produkt k přípravě domácích pomazánek (odtud adjektivum „pomazánkové“), že jde odlesk československé chlebíčkové kultury sedmdesátých let.

Čeští právníci nedokázali soudcům vysvětlit, nebo soudci nedokázali pochopit, že v češtině adjektivum přidané k podstatnému jménu může zcela měnit význam samotného podstatného jména. V českém jazyce adjektivum v pojmu „pomazánkové máslo“ určuje, že jde o máslo s přívlastkem, tedy o věc odlišnou od klasického másla. Podobně mění význam i jiné složeniny: Např. „pleťové mléko“ není mléko, „španělský ptáček“ není pták a „svěrací kazajka“ není klasická kazajka.

Žaloba Evropské komise, abychom produkt přejmenovali na „Mléčná pomazánka X %“ (kde X=31), případně „Roztíratelný tuk X %“, ukazuje naprosté nepochopení naší kultury. Už vidím, jak české děti odmlouvají a předstírají zvracení, mají-li dostat k svačině chleba s „Mléčnou pomazánkou X %“ nebo „Roztíratelným tukem X %“.

Konec se blíží

V kauze Evropská komise versus Česká republika ve věci obchodního označení „pomazánkové máslo“ šlo o v podstatě prkotinu. Život nějak půjde dál. Ovšem samotný fakt, že se pomazánkovým máslem zabývá kdesi v lucemburských palácích sbor právníků dobře placených z peněz daňových poplatníků, zatímco tisíce kilometrů na jih na periferii Říše v Řecku hoří auta v protestech proti rozpočtovým obětem skládaných na oltář eura, svědčí o blížícím se konci unie, v níž si národy tak nějak přestávají rozumět.

Petr Mach je předsedou Strany svobodných občanů

Vyšlo v Laissez Faire prosinec 2012

Stránky časopisu Laissez faire: http://www.nechtenasbyt.cz/