Řekové dělají chybu, když nechtějí odchod z eurozóny

Vyšlo na Svobodném monitoru.

V souvislosti s nedávnými teroristickými útoky se po celé Evropě, včetně České republiky, vzedmula určitá vlna protestů proti islámu, či islamizaci Evropy. Je podle vás ohroženo islámem i Česko? 
Rozlišuji mezi islámem jakožto náboženstvím a islamismem jako ideologií. Islamismus je politická ideologie, jejímž cílem je politicky a násilně ovládat určité území, to je případ Islámského státu. Svou ideologii staví na Koránu, jde jim ale o politickou moc a jejich islamismus je proto politickou ideologií. Naproti tomu Islám je náboženství postavené v zásadě na podobné tradici a podobných textech jako křesťanství. Je to náboženství, které je vlastní miliardě lidí. Při svém cestování po Turecku nebo po Maroku, jsem měl možnost zjistit, že jednotliví lidé, muslimové, mají své morální hodnoty, které čerpají ze svého náboženství a nejsou nijak násilní. Tato zkušenost mě vede k tomu, že rozlišuji mezi islámem jako náboženstvím, které je vírou v Boha a morálním vodítkem, a islamismem jako násilnou politickou ideologií. Pro Českou republiku islamismus hrozbou není. ČR má to štěstí, že nepřijala podobnou multikulturalistickou politiku jako třeba Francie nebo Nizozemí.

Myslíte si, že zdejší komunity nemohou být indoktrinovány?
U nás jsou komunity muslimů miniaturní ve srovnání s Francií nebo Nizozemím. Naší výhodou je, že jsme neměli v minulosti kolonie, kam bychom se snažili přenášet náš způsob života. Také se nepouštíme ve velké míře do vojenských akcí namířených proti zemím, které jsou dominantně muslimské. K nám uprchlíci z muslimského světa nesměřují, nemají tu své příbuzné.

Vy jste se účastnil jednání s norskou stranou v případě odebrání dvou synů Evy Michalákové tamní sociálkou. Jaký je nejnovější vývoj? Kde berete jistotu, že pravda či právo je na straně matky? 
Nejsem vyšetřovatel, nemůžu a ani nepotřebuji vědět detaily vztahů v této rodině. Vycházím ale ze dvou základních principů. Zaprvé, že má platit presumpce neviny a zadruhé, že děti patří do rodiny. Kdyby paní Michaláková dětem něco provedla, např. kdyby trestuhodně zanedbávala jejich péči, kdyby je týrala nebo zneužívala, byla by za to potrestána. Policie ale všechna obvinění vyšetřovala s negativním výsledkem. Matka chlapců je nevinná a děti by k ní měly být vráceny.

Jak probíhala vaše jednání v Norsku?
Navštívil jsem tam především vrchní policejní vyšetřovatelku. Ta plně ctí princip presumpce neviny a řekla mi, že bude svědčit ve sporu s Barnevernetem (instituce, která v Norsku zajišťuje sociálně-právní ochranu nezletilých dětí a mládeže – pozn. red.) ve prospěch paní Michalákové. Pochopím, že když má sociálka podezření, tak se snaží ochránit děti před pácháním další trestné činnosti. Jenže zde odebrání trvá už několik let a přitom se žádná obvinění neprokázala a policie je odložila. Nechápu, že jsou děti dál v péči najatých pěstounů a matka se s nimi prakticky nemůže setkat.

Je podle vás systémově správné, že úřady odebírají „špatným rodičům“ děti? Mají děti zůstat v péči rodičů i tehdy, pokud je třeba bijí? 
Dítě nepatří státu, patří do rodiny. Z mého pohledu je na tom odporné to, že sourozenci byli rozděleni a že sociálka vůbec nezvažovala možnost, že by děti mohly být svěřeny k někomu z příbuzných. Norsko porušuje i princip presumpce neviny i princip, že děti patří do rodiny. Zdá se mi, že tam tyto principy narušují systematicky. V Norsku šli úplně ad absurdum, plácnout dítě přes zadek je tam zločin. Rodič má právo vychovávat děti způsobem, který uzná za vhodné, když děti miluje a netýrá a stát nemá právo děti jen tak odebírat. Jiné je to při podezření z trestného činu. Pokud je podezření z trestného činu spáchání nepřijatelného násilí na dětech nebo sexuálního zneužívání, tak si myslím, že je správné preventivně zasáhnout. Děti by ale měly zůstat v širší rodině, která se o ně dočasně postará dobrovolně, a neměly by být dávány za peníze cizím pěstounům. Jakmile je podezření vyvráceno, měly by se děti ihned vrátit k rodičům.

Co by se stalo, kdyby soud rozhodl ve prospěch norské sociálky? Dalo by se s tím něco dělat? Případně mohl byste ještě něco udělat vy?
Iniciovali jsme finanční sbírku, aby paní Michaláková měla na právníka a případ dotáhla u norských soudů. Jel jsem osobně do Norska, abych se setkal s paní Michalákovou a s vyšetřující policistkou. Chtěl jsem pochopit, jak funguje Barnevernet a zeptal se místních, co si o tom myslí. Přispěl jsem k tomu, aby se o tu věc začali zajímat odpovědní politici v ČR. Já z pozice europoslance v tomto nemám žádnou pravomoc, Norsko ani není členem EU. Takže já mohu dělat jen to, co každý jiný občan, moji výhodou ale je, že jako poslanec mám o trošku větší možnost dostat se s tou věcí na veřejnost. Nyní musí jednat naše vláda, která by měla začít vyjednávat bilaterální smlouvu s Norskem o vydávání českých občanů, kteří jsou v pozici odebraných dětí. Ta by potom mohla přebít norský domácí právní řád.

Má matka šanci, že jí děti budou vráceny? 
Ta šance se obrovsky zvětšila. Norsko už nemůže nevidět to, co se kolem té kauzy děje u nás. To, že má paní Michaláková právníka, také šance zvyšuje. Nemělo cenu, aby šla k Evropskému soudu pro lidská práva v momentě, kdy nevyužila všechny možnosti, které jí poskytlo právo v Norsku. Problém Barnevernetu je, že stojí více méně mimo systém justice. Nemusí nijak respektovat to, že policie všechna obvinění šetřila a odložila bez jakéhokoliv obvinění a z pozice diktátora určuje, jestli paní Michaláková může dítě vidět čtvrt hodiny za půl roku. Paní Michaláková nemá šanci uspět na jednáních s Barnevernetem, ale u soudu šanci má.

Už více než pět let se potýká Řecko s dluhovou krizí, která zcela evidentně nebere konce, protože dluhy jsou nesplatitelné. Je podle vás řešením vystoupení Řecka z eurozóny, potažmo z celé EU?
EU může pokračovat v politice zametání problému pod koberec, pokud bude chtít udržet eurozónu. Může Řekům odpustit úroky a dobu splatnosti dluhu protáhnout třeba na rok 2844… Eurozóna nějak přežije i s tímto balvanem, který ale vezmou na svá bedra daňoví poplatníci zemí eurozóny. Ale Řecku to nijak nepomůže v problému ekonomického útlumu a vysoké nezaměstnanosti. Řecko je pro všechny výrobce, investory a turisty příliš drahé, protože sdílí kurz se zeměmi, které jsou ekonomicky výkonnější.

Myslíte, že pro reálné vládce EU je tohle řešení, se kterým se dokážou ztotožnit? Byly tu výroky paní Merkelové o tom, že by Řecko mohlo eurozónu opustit…
Politici začínají k tomuto připravovat cestu, protože vidí, že to pseudořešení ve formě půjček nefunguje. Mohou odpustit dluhy, ale pak se ozvou Španělé, Portugalci, Kypřani, Italové a to už by udržitelné nebylo.

Vyjádřil jste se, že Andrej Babiš nesnižuje státní dluh tak, jak deklaruje, ale jedná se o účetní trik. Jak toho podle Vás dosáhl?  
Vzal peníze, které měla vláda k dispozici na účtech jako rozpočtovou rezervu a utratil je. Trik je v tom, že o ty peníze, které utratil na pokrytí nynějšího deficitu.

Jak tato rezerva vznikla?
Minulé vlády chtěly využít příznivé situace na finančním trhu, kdy úroky z dluhu byly nízké. Vydaly proto dluhopisy na víc korun, než potřebovaly k pokrytí aktuálního deficitu. Pokryl se tedy aktuální deficit a ještě zbylo. Udělalo se to proto, aby až se situace na finančním trhu obrátí a úroky budou vysoké, si ČR nemusela půjčovat za vysoký úrok a mohla použít tuto rezervu. Až bude příští rok deficit a úroky na finančním trhu budou vyšší, tak si stát bude muset půjčit o to víc, než kolik by si musel jinak půjčit, kdyby rezervu ještě měl. Navíc za to bude muset platit vyšší úrok. Pan Babiš ve skutečnosti neušetřil, ale naopak. Peníze, které byly určeny na to, aby se použily v době, kdy bude vysoký úrok, prohospodařil v době, kdy jsou úroky historicky nejnižší.

Ministr Babiš se kritice brání tím, že šlo o formu moderního řízení státu, o přesun peněz z rezerv, využití peněz na dotace a podobně…
Pan Babiš nepopírá to, co jsem popsal. Mluví jen naschvál tímto nesrozumitelným jazykem.

Jak po více než roce hodnotíte fungování české vlády?
Je to takové pokračování v trendu nic nezměnit, dál hospodařit s deficitem, žádnou zásadní reformu k lepšímu neudělat. Stát ale dál nějak funguje. Nedošlo tu k žádnému rozvratu.

Jaké jsou podle vás současné podmínky pro podnikání v České republice?
Problém je, že byrokratických klacků pod nohy spíš přibývá. Posledním pokusem je uvalit na živnostníky povinnost posílat další hlášení o DPH měsíčně a podávat je elektronicky a tak dále. Obdivuji tedy všechny lidi, kteří se do podnikání pustí. Teď lidem, kteří mají bar, zakáží kouření a je jim jedno, jestli člověk do toho baru investoval své úspory a nyní to bude muset zavřít…

Co si konkrétně myslíte o záležitosti systému elektronické kontroly tržeb podnikatelů? Na tom se ministerstvo financí snaží hodně stavět…
To je snaha, aby veřejnosti ukázali, že bojují s daňovými úniky. Upřímně řečeno, když se zavede elektronická evidence tržeb, tak pro toho, kdo nechce tržbu evidovat ve státním systému, není nic jednoduššího než pokračovat v tom, co dělá nyní – zaplatit si to z ruky do ruky bez faktury. Představte si, že bude zavedena tato evidence tržeb, vy půjdete do kadeřnictví a řeknete, že účtenku nechcete. K čemu pak je elektronická evidence, když živnostník tržbu nezaeviduje?

Je tedy lepší bojovat proti daňovým únikům, nebo by měl stát spíše snižovat výdaje? 
U nás daně v součtu dosahují padesát procent. Polovinu výdělku odvádíme na všelijakých daních a odvodech. Takže se není co divit, že existují úniky.

Je reálné očekávat, že nějaká vláda v ČR šla touto cestou?
Od této vlády to očekávat nemůžeme. Jednou třeba budou vlády, které to budou mít v programu, dají si to do programového prohlášení vlády a pak to půjde.