Články autora
Situaci české ekonomiky v současné době charakterizuje pokles reálného produktu, pokles cen a stagnace množství peněz obíhajících v ekonomice. Přednesu názor, že pokles cen i pokles produkce souvisí s vývojem množství peněz, tedy s měnovou politikou České národní banky.
Občanská společnost patří mezi našimi politiky a intelektuály k hojně používaným pojmům. Vznik a používání tohoto pojmu svědčí o tom, že se jím myslí něco víc, než pouhé svobodné sdružování jednotlivců do všemožných spolků na základě jejich nejrůznějších společných zájmů a cílů. Pojem občanská společnost se používá jako politický program, v němž hraje klíčovou roli stát. Podle něj má stát napomáhat budování občanské společnosti. Má vytvořit legislativní podmínky pro její rozvoj. Nejde tedy o pasivní roli státu (ustoupit a nechat lidi konat podle jejich vlastního uvážení), ale o roli aktivní (napomáhat a vytvářet podmínky).
Občanská demokratická strana přinesla ve svém volebním programu myšlenku rovné daně (flat tax). Nelze předpokládat, že by tato myšlenka mohla být v krátkém nebo středním období realizována, její přítomnost ve volebním programu hlavní pravicové strany však nabádá k širší diskusi na toto téma.
Ve svém příspěvku se budu zabývat jednou částí státní sociální politiky, a sice důchodovým systémem.
Pravý úhel bývá někdy členy-neekonomy kritizován za to, že v něm převažují ekonomické články. Tito kritici, jak vidí vzorec, raději prý článek rovnou přeskočí.
O skutečně zásadních věcech mají občané rozhodovat v referendu, tvrdí sociální demokracie. Prosazuje-li politik referendum o vstupu naší země do NATO, je to od něj politicý kalkul, který mu má pomoci zachovat si tvář před jeho nevzdělanými voliči. Prosazuje-li referendum intelektuál, je to neospravedlnitelný hazard. Referendum je z podstaty špatná věc. Při parlamentním rozhodování mají schopní jedinci nemalou možnost ovlivnit rozhodování poslanců. Při referendu mohou rozhodování voličů ovlivnit pouze v omezené míře investicí do přesvědčovací kampaně. Parlamentní demokracie s rovným a všeobecným volebním právem vede k sociálnímu státu, který přerozděluje (neefektivně) kolem 50 procent příjmů. Plebiscitní demokracie by vedla k mnohem většímu přerozdělování a k mnoha tragickým rozhodnutím. Více by se blížila diktatuře proletariátu. Referendu je třeba se maximálně bránit.
Obrovský nárůst státního přerozdělování, kterého jsme v tomto století svědky, je v lidské historii naprosto bezprecedentní. Pokusím se ukázat na hlavní příčinu tohoto neblahého jevu a na některé aspekty, které jej provázejí.
"Arts don't deserve to be haggled about on the market," think many, especially those artists dependent on the government's grants or anybody who works in a government-funded, art-aimed organization. They also say: "Delivering art to the mercy of market would extinguish many precious works of art. Sure, there are some artistic products, which can work their way to the market, but then it is questionable whether they should be called art at all. They are rather products of commerce made only for the sake of money, and not from the artist's own inner impulse. Real artists must therefore be supported – this is what enlightened sovereigns had been doing since times passed. We all know that products of art are not good just for artists themselves or their passionate admirers – the ultimate beneficiary of arts is society as a whole. Modern society should therefore support independent production of art. Since we now have a democratic government, it is unthinkable to make artists beg for support from wealthy maecenases. Art must be supported through grants for artists and the possibility of writing-off of taxes for those who provide the support."
Not surprisingly, the opinions of Euro-optimist Monika Pajerová and Euro-skeptic Petr Mach about Czech accession to the EU are a study in contrasts. Their dual interview with The Prague Tribune simmered with arguments and invective.
Ing. Petr Mach, PhD