Despite their weakening grip on power, 2004 has been the sixth consecutive year of Czech Social Democratic Party (CSSD) rule. It was also the year during which the Czech Republic acceded to the European Union, and saw an unprecedented growth in its public debt.
Evropská unie klasický princip volného obchodu v zásadě nesdílí. Místo toho je inspirována zcela opačnou ideologií. Jako alternativu volnému trhu rozvíjí politiku „jednotného trhu“, jakožto rozsáhlého ekonomického bloku podléhajícího jednotné regulaci, který soutěží s jinými bloky ve velikosti HDP a potažmo v míře globální politické moci. Logickým projevem „blokového“ myšlení Evropské unie je tendence rozšiřovat vlastní jurisdikci, paralelně doprovázená...
Dvanáct evropských zemí sdílí společnou měnu, euro. Země eurozóny se zavázaly dodržovat fiskální pravidlo – nemít deficit rozpočtu větší než 3 % HDP – zvané Pakt stability a růstu. Toto pravidlo má zajistit, aby některé země nepoškozovaly svojí nezodpovědnou fiskální politikou – skrze společnou měnu – ostatní členy eurozóny.
Politické strany poslaly své zástupce do mezistranické komise pro důchodovou reformu. Jejím úkolem je nechat spočítat ekonomické dopady variant předložených jednotlivými stranami. Komise najala několik odborníků, kteří počítají jednotlivé varianty. Mám tu čest jako člen komise za ODS dohlížet na to, aby najatí odborníci správně počítali zadané varianty – v případě ODS tzv. rovný důchod.
EU plánuje příjmy a výdaje standardně v pětiletkách (1) nazývaných finanční perspektiva (finanční rámec). Perspektiva předurčuje, kdo bude čistým plátcem v EU a kdo čistým příjemcem. Ani perspektiva, ani konkrétní roční rozpočet neurčují přesně, kdo bude kolik z EU dostávat, ale nastavením pravidel pro přidělování peněz to do značné míry předurčují. Současná pravidla jsou dojednána do roku 2006. Nyní probíhají jednání pro finanční rámec 2007-2013. Debatu o chystané finanční perspektivě lze považovat vedle debaty o návrhu Evropské ústavy za klíčový moment pro budoucnost Evropské unie, za test schopnosti členských zemí hájit národní zájmy.
Německo uplatňuje v Evropě ojedinělý korporativistický model řízení akciových společností, zvaný Mitbestimmung (spolurozhodování), který znamená, že v představenstvu, které řídí firmu, zasedají s hlasovacím právem kromě zástupců akcionářů i zástupci odborů.
Smlouvy se uzavírají tehdy, pokud jsou výhodné pro všechny zúčastněné strany. To se o navržené Evropské ústavní smlouvě říci nedá.
Ing. Petr Mach, PhD