Bilancování roku členství v EU

Petr Mach

Již jsme rok v EU a rok se na nás vztahují evropské smlouvy, stovky směrnic a tisíce nařízení. Členství v EU tak nepochybně ovlivnilo naši legislativu, politiku i ekonomiku – a přímo či nepřímo život každého z nás.

Co by se stalo, kdybychom do EU nevstoupili? Především, Vladimír Špidla by se nestal eurokomisařem. Nejspíš by byl dál premiérem, protože by jeho strana neprohrála volby do Evropského parlamentu. Neměli bychom tedy ani 24 českých europoslanců a nemuseli bychom si je platit. Protože by Špidla neodstoupil a nestal by se eurokomisařem, nestal by se ani Stanislav Gross premiérem. Grossův byt by proto nikoho nezajímal. Protože by Gross nebyl premiérem, nemohl by ani podat demisi a premiérem by se nestal Jiří Paroubek. EU tedy zásadně ovlivnila českou politiku – byť těžko říci, zda je pro naši zemi lepší, když je Vladimír Špidla premiérem, nebo když je eurokomisařem.

Václav Klaus by nebrojil proti euroústavě, protože by se nás nijak netýkala. Nevadilo by nám, že je euroústava nesrozumitelná a dlouhá, protože by to nebyla naše ústava. Nevadilo by nám na euroústavě snížení hlasu malých zemí a zvýšení hlasu velkých zemí v Radě EU, protože zákony bychom si schvalovali jako dřív – jen my sami v našem parlamentu. Nevadila by nám na euroústavě ztráta práva veta při určování pravidel rozdělování evropských dotací, protože bychom do EU žádné peníze neposílali, ani bychom o žádné peníze z EU nežádali. Ušetřili bychom si také 200 milionů, které se vláda chystá vydat na kampaň před referendem.

Vliv na ekonomiku

Nezaměstnanost zůstala vysoká, ale tu legislativa EU (zatím) neovlivňuje, za to můžeme vinit jen naši vládu – resp. bývalého ministra práce a bývalého premiéra, dnes komisaře Špidlu, který má v EU na starost – zaměstnanost. To signalizuje, že v budoucnu by EU asi nezaměstnanost ovlivňovat mohla, když na to má komisaře. Inflace zůstala nízká, ale tu kormidluje výhradně Česká národní banka. Během prvního roku v EU vzrostl český vývoz i dovoz o vysokých 25 %, ale v Bulharsku a Rumunsku, které nebyly do EU vpuštěny, rostl export a import ještě rychleji. Vliv členství v EU na zahraniční obchod byl spíše malý. Zahraniční obchod byl totiž již před vstupem uvolněn na základě Asociační smlouvy a na základě Středoevropské dohody o volném obchodu. Cla v obchodu s EU tak byla již před vstupem jen u málo komodit a byla nízká. Kdybychom do EU nevstoupili, při dovozu vín z Francie bychom platili clo, dnes nemusíme. Naproti tomu, při dovozu banánů z Kostariky bychom naopak clo platit nemuseli, teď musíme. Nepotřebovali bychom souhlas Bruselu při privatizaci podniků ani při zpoplatňování průjezdu kamionů přes ČR. Na práci v Irsku a Velké Británii bychom potřebovali pracovní povolení. DPH na služby by mohla zůstat na pěti procentech. Zhruba 3 % daní každého z nás posílá vláda do Bruselu, zhruba stejnou částku dostává z Bruselu na všelijakých dotacích zpět. Na evropských dotacích jsme nijak nevydělali. EU ovlivnila jednotlivosti, ale v celku nepřispěl vstup do EU ani pádu, ani strmému růstu životní úrovně.

Co jsme však získali, je odpovědnost za budoucnost našeho členství v EU. Troufám si říci, že vládní reprezentace totálně selhala při vyjednávání o evropské ústavě, souhlasila s každým francouzsko-německým nápadem a neprosazovala zájmy České republiky. Proto odpovědnost za budoucnost našeho členství v EU opět bude možná – bude-li vypsáno referendum – spočívat na občanech České republiky, kteří budou mít šanci říci své ano či ne evropské ústavě.

Rok v EU ukázal, že se v EU dá existovat. Rok členství v EU nebyl ani spásou ani katastrofou. Členství v EU přináší nové nejen radosti, ale i starosti. Musíme se zabývat problémy (jako je euroústava), kterými bychom se jinak zabývat nemuseli. Existence zemí jako Švýcarsko, Andora, Chorvatsko či Norsko ukazuje, že existovat se dá i mimo EU.