Chráníme přírodu?

Nevím, jaké chemikálie bylo nutno použít při výrobě ekologických obálek, ani kolik stromů se musí porazit kvůli vytvoření neekologických obálek. Nemám potuchy o spotřebě nafty při vožení dřeva či starého papíru. Nevím, kolik elektřiny muselo být nakoupeno při procesu výroby ekologických obálek, ani kolik uhlí na výrobu elektřiny se musí vytěžit, aby mohly vzniknout obálky neekologické. Nevím, kolik těžebních bagrů muselo být vyrobeno kvůli uhlí na ekologické obálky, ani kolik oceli na výrobu těžebních bagrů je třeba zakalit kvůli neekologickým obálkám.

Předpokládám ale, že kvůli obálce, jejíž výrobní náklady bez vlivu DPH jsou vyšší, se v konečném důsledku spotřebuje také více všech těchto věcí. Tzv. ekologické obálky jsou natolik výrobně náročné, že by bez daňové úlevy v konkurenci s tzv. neekologickými neobstály. Jinak by je nebyl důvod zvýhodňovat. Muselo tedy kvůli nim být vyrobeno v průměru více nafty, elektřiny, uhlí či bagrů, než kolik by jich bylo třeba, kdyby stát nepokřivil cenovou informaci, která normálně vede spotřebitele mimoděk k nákupu produktů s nižšími náklady.

Jistě, stromů je patrně potřeba více k výrobě nerecyklovaných obálek. Proč by ale stát měl preferovat stromy před ušetřením všech jiných přírodních zdrojů? Pěstování stromů je přeci docela neškodná činnost. Je to problém toho, „Co je a co není vidět“, abych se odvolal na skvělý esej Fréderica Bastiata, (viz recenze v LF 1/1999). A mnoho ekologistů bohužel vidí jen zlomek reality. Nevyplatí-li se pořízení obálky z recyklovaného papíru na svobodném trhu, její pořízení na základě státního zásahu znamená plýtvání. Penězi i přírodními zdroji. Dnes a denně k tomu pod zeleným praporem ekologie dochází.