D47: vláda hledá třetí cestu
Vláda hodlá vybrat společnost, která zajistí financování výstavby dálnice ze soukromých zdrojů (prý se uvažuje o izraelské firmě Housing&Construction). Tato společnost by pak nechala dálnici postavit a vláda by jí po dobu několika desítek let investované prostředky splácela z daní občanů.
Stát nemá, kvůli financování spousty jiných (a mnohdy zbytečných ba škodlivých projektů a programů) dost peněz na stavbu silnic a dálnic. Proto je úvaha o možnosti existence soukromých dálnic na místě. To, o co vláda usiluje, ale rozhodně není tržní řešení.
Když vláda zadá zakázku na stavbu dálnice a uhradí ji z veřejných prostředků, je to běžné státní řešení, které jsme dosud u nás znali. To se v zásadě má stát i u dálnice D47 – ovšem na dluh a pomocí prostředníka. Kdyby vláda přiznala, že jde o deficitní financování, a zadlužila se na stavbu dálnice u občanů či bank, zcela by se bez prostředníka obešla. Uvažovaným řešením vláda jakoby předstírá, že dluh nevzniká a že volí tržní řešení. Ve skutečnosti ale volí třetí cestu, řešení méně průhledné a pravděpodobně – kvůli prostředníkovi – dražší.
Tržní řešení by bylo, kdyby vláda dovolila investorovi postavit dálnici a zajistit si na ni soukromé financování (např. pomocí mýtného). Pokud však k tomu má ideové nebo věcné zábrany, měla by volit standardní cesty a standardní výběrová řízení. Vymýšlením konceptů tzv. šedého mýtného pouze zamlžuje podstatu. Tvrdit v takovém případě, že stát do stavby dálnice „vpustí soukromé peníze“ je velmi matoucí. Stejně tak by se dalo hovořit o „vpouštění soukromých peněz“ u jakéhokoliv jiného státního výdaje financovaného z deficitního rozpočtu na dluh. Ve skutečnosti půjde o veřejné peníze, což se jasně ukáže, až stát náklady na stavbu dálnice začne splácet.
Chceme-li mít dálnici, musí být financována z veřejných peněz nebo soukromě. Jiná možnost není. Má-li být financována z veřejných peněz, nechť je to učiněno průhledně a nechť se vláda neschovává do stínů šedého mýtného a nepředstírá, že jde o soukromé peníze.
Podnikat se státem je často velmi výhodné. Angličtina má výstižné slovo rent-seeking (dobývání renty). Pro podnikatele není nic lepšího, než uzavřít se státem smlouvu, která mu zajišťuje co možná nejdelší platby z veřejných peněz. Podnikatelé jsou schopni při jednání se státními úředníky minimalizovat své riziko a maximalizovat rentu, samozřejmě na úkor daňových poplatníků. Břemeno renty, které tato vláda zanechává, je skutečně mimořádné.
