Disidenti Lisabonské smlouvy

Disidenti Lisabonské smlouvy

V ranním vysílání irské rozhlasové stanice RTÉ označil (zelený) ministr zahraničí Irské republiky Micheál Martin kritiku Lisabonské smlouvy ze strany českého prezidenta Václava Klause během soukromého programu následujícím po oficiální návštěvě Irska jako „nepřiměřené zasahování“ do irských záležitostí. Poslechnout si jej lze zde.

Jaké zasahování!? Irové již mají hlasování o Lisabonské smlouvě za sebou, kritika Lisabonské smlouvy je tedy kritika dokumentu, o kterém většina voličů řekla, že jej nechce. Václav Klaus nepřijel do Irska kritizovat Lisabonskou smlouvu PŘED referendem, ale podpořil v kritice Lisabonské smlouvy vítěze referenda PO referendu, které eurovládci odmítají vzít na vědomí. Označovat toto jako „inappropriate intervention“? Když Klaus označil irské odpůrce smlouvy slovem „dissident“, bylo to tedy zcela na místě. „Dissident“, jak říká slovníková definice, „broadly defined, is a person who actively challenges an established doctrine, policy, or institution.“ A to přesně jsou odpůrci euroústavy, alias Lisabonské smlouvy. Lidé, kteří aktivně zpochybňují „establishment“, zavedenou doktrínu, politiku, či instituci.

Ministr Micheál Martin také označil Klausovo hodnocení, že „Lisabonská smlouva by nepřinesla Evropské unii více demokracie“ za „shallow, bogus, and ridiculous“ (povrchní, falešné a směšné). Myslet si, že Lisabonská smlouva nepřinese EU více demokracie je povrchní, falešné a směšné? Když tedy argumentujeme, že současné smlouvy jsou lepší než Lisabonská smlouva, jsme zesměšňováni. Lze se jen domýšlet, jak by byly „disidentní“ názory označovány, kdyby platila pravidla podle Lisabonské smlouvy.

Lisabonskou smlouvu odmítla většina voličů v Irsku. Drtivé většiny voličů ve Francii a Nizozemí odmítly předtím Evropskou ústavu, což byl prakticky stejný dokument, než jej politici přejmenovali. Proti přijetí Lisabonské smlouvy je také většina českých občanů, podle průzkumu STEM. Elity přesto dál hlásají, že jediná přijatelná odpověď na Lisabonskou smlouvu je ANO.

V České republice Lisabonskou smlouvu prosazuje jednotně ČSSD (ačkoliv podle průzkumu je proti ní většina jejích voličů). Lisabonskou smlouvu prosazuje i předseda ODS Topolánek, ačkoliv kongres ODS před volbami do Sněmovny jasně zakázal politikům ODS předávat další kompetence do Bruselu.

Topolánek se snaží ideovému jádru ODS (tedy nám, kteří nechceme Lisabonskou smlouvu a nechceme ústupky Zeleným), podat Lisabonskou smlouvu jako nutné zlo za radar. Že prý Zelení podpoří nakonec radar, když ODS schválí Lisabonskou smlouvu.

Jestli je to pravda, tak to není dobrý obchod. Smlouva o radaru je totiž běžná smlouva, kterou může příští vláda ihned vypovědět, jak si každý může ve smlouvě přečíst. Mimochodem, někdo by se měl pana Paroubka jasně zeptat: „Vypovíte Smlouvu o umístění radaru, bude-li nyní schválena?“ Řekne-li Paroubek „ANO, vypovíme“, pak je to evidentně špatný obchod, který by znamenal, že nakonec budeme mít Lisabonskou smlouvu s přenesením většiny zbylých národních kompetencí na Brusel a nebudeme hostit americký radar. Řekne-li „NE, smlouvu nevypovíme“, pak to znamená, že Sociální demokraté hrají před voliči jen hru a ve skutečnosti jim americký radar nevadí a s ODS by se něm dohodli – koneckonců jejich vláda vyjednávání o radaru zahájila.

Není ale zvláštní, že premiér Topolánek tolik tu Lisabonskou smlouvu prosazuje? Když jel v roce 2004 základní podmínky smlouvy vyjednávat premiér Špidla, napsal mu Topolánek coby předseda opoziční strany otevřený dopis, ve kterém pravil: „ODS se necítí jakkoliv vázána vládní pozicí na Mezivládní konferenci.“ … „pro ODS je nepřijatelné jakékoliv zhoršení naší pozice uvnitř EU vůči podmínkám, garantovaným nám v smlouvě o našem přístupu k EU a ve smlouvě z Nice. Jedná se především o plánované nahrazení dosavadního systému vážených hlasů, založeného na principu „degresivní proporcionality“ systémem tzv. populačním, založeným na počtu obyvatel jednotlivých států EU, při většinovém hlasování v Evropské radě. Taková změna výrazně redukuje náš vliv v Evropské radě, bez ohledu na nastavení hranic pro kvalifikovanou většinu a proto není v zájmu ČR.“ (dopis zde)

Premiér Topolánek, jak známo, stejný model hlasování, nevýhodný pro Českou republiku, systém, který zdvojnásobuje hlas Spolkové republiky Německo a který snižuje o polovinu hlas České republiky v Radě ministrů EU – přesto že byla předtím euroústava zamítnuta ve Francii a Nizozemí – podpořil loni na summitu v Bruselu a Lisabonskou smlouvu dnes vydává za vítězství.

Co to ten Brusel s politiky dělá, že jakmile se dostanou do vlády, ztratí rozum a slepě poslouchají vábení eurovůdců?