Evropská unie směřuje k rozpadu

Předpověď vyšla, troufnu si tedy pokračovat několika dalšími prognózami.

Závěr č. 1: Média pochopí, že nezávislost ECB skončila

Jsem si vědom toho, že Britové mají teď plnou hlavu volebního patu, přesto tipuju, že páteční týdeník The Economist vyjde s černou obálkou, s koláží rozpadávajícího se eura a nápisem „Konec nezávislosti ECB“. Tak bych to alespoň doporučil, kdybych byl editorem.

Evropská centrální banka se podvolila tlaku europolitiků a začala tisknout eura a nakupovat na trhu dluhopisy států eurozóny. Euro nyní bude měnou krytou úžasnými řeckými, španělskými, belgickými a italskými dluhopisy.

Ještě 6. května přitom ECB nákupy vládních obligací vylučovala. Včera ale vydala prohlášení o zahájení nákupu euro-dluhopisů: „S ohledem na současné mimořádné okolnosti na finančních trzích se Výkonná rada ECB rozhodla zahájit intervence na trzích státních …dluhopisů…Při rozhodování o zahájení nákupů [vládních obligací] jsme vzali na vědomí usnesení vlád eurozóny, že podniknou veškerá potřebná opatření, aby splnily své fiskální cíle…“

Němci si před deseti lety mysleli, že dali euru do vínku všechny ctnosti marky – stabilitu a nezávislost na politických tlacích. Mýlili se. Nezávislost ECB je už jen na papíře – spolu s Paktem stability a růstu (povinnost nemít deficit nad 3% HDP) a deset let starou Lisabonskou strategií, podle níž měla být právě v těchto minutách EU nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomikou na světě.

Závěr č. 2: Inflace v eurozóně poroste. Záchranu řeckých dluhopisů zaplatí poklesem kupní síly peněz všichni, kdo platí eurem.

Zatím vždy v historii, když už politici neměli kde brát, zneužili monopol na tisk peněz. Děje se to nyní znovu.

Tiskařské lisy Bundesdruckerei, která euro-bankovky tiskne, se rozjely na plné obrátky. ECB totiž nakupuje státní dluhopisy za eura, která si tiskne. A když přibývá peněz rychleji než zboží, rostou ceny. To je železný zákon ekonomie. ECB se bude pokoušet tuto emisi bankovek „sterilizovat“ jejich zpětným stahováním z oběhu, ale marně. Detaily nebudu nyní čtenáře zatěžovat. Euro-inflace prostě poroste a pro mě je to další důvod jednoznačného odmítání vstupu České republiky do eurozóny. (Ostatní politici euro bohužel chtějí, jen co srazí deficit na 3% HDP).

Závěr č. 3: Úroky, které státy platí ze svých dlužních úpisů, dále porostou – a s žádostí o pomoc přijde zanedlouho Španělsko či Portugalsko.

Politickým cílem tohoto nákupu vládních dluhopisů emisí bankovek má být pokles úroků, jejichž růst přibližuje k bankrotu Španělsko a Portugalsko. Důsledkem „měnového řešení“ fiskálních problémů ale bude vyšší inflace a potažmo další růst úroků. Zoufalé finanční machinace ECB pouze o kousek oddálí, ale za to prohloubí, Velký evropský krach.

Závěr č. 4: Dokud bude EU žít, budou si její vládci dělat, co se jim zlíbí. Poslušní Janotové jim to vždy odkývou.

Rozhodnutí ECB o nákupu vládních dluhopisů za tisknuté peníze následovalo několik minut po nedělním nočním zasedání ministrů financí eurozóny, kteří s cílem uchlácholit věřitele přijali rouhodnutí o navýšení příslibů na sanaci dalších členů euerozóny.

Ministři mj. rozhodli, že 60 miliard euro na sanaci dalších padlých eurodlužníků dodají přímo z rozpočtu EU. Český ministr s tím kupodivu souhlasil. Proč máme touto další cestou doplácet na druhé, když to navíc smlouvy o fungování EU zakazují? Kdybych byl na Janotově místě, hlasoval bych proti a podal bych k Evropskému soudnímu dvoru podnět k označení rozhodnutí za neplatné.

Článek 125 Smlouvy o fungování EU totiž sanování členských států z evropských peněz zakazuje. Cituji: „Unie neodpovídá za závazky ani nepřebírá závazky ústředních vlád, regionálních nebo místních orgánů nebo jiných veřejných orgánů, jiných veřejnoprávních subjektů nebo veřejných podniků kteréhokoli členského státu.“

EU toto ustanovení obešla, když dotaci napasovala na článek 122.2 o přírodních pohromách: „Článek 122.2 Smlouvy předpokládá pomoc členským státům v potížích zaviněnými mimořádnými okolnostmi mimo jejich kontrolu. A To právě nastalo,“ praví se v rozhodnutí ministrů.

Co ale opravdu říká článek 122.2? „Nastanou-li členskému státu z důvodu přírodních pohrom nebo mimořádných událostí, které nemůže ovlivnit, obtíže nebo je-li z téhož důvodu vážně ohrožen závažnými obtížemi, může Rada na návrh Komise poskytnout dotyčnému členskému státu za určitých podmínek finanční pomoc Unie.“

Podle EU je tedy zadlužení Řecka a fakt, že Řecko používá euro, něco jako sopečný prach nebo povodeň – vnější okolnosti, za které nikdo nemůže. Hezké překroucení smluv.

Nečekám od Janotů, Fischerů, Nečasů, Paroubků a Kalousků jakoukoliv odhodlanost hájit naše národní zájmy v EU.

Závěr č. 5: Až dojde na lámání chleba, členské země své závazky nesplní.

Ani 60 miliard z členských příspěvků do EU jim ale nepomůže. Proto ministři financí schválili další přísliby v ohromující výši 500 miliard eur, pro potřeby dalších uchazečů o záchranné půjčky.

Ohromujících 500 miliard euro ale členské země eurozóny samozřejmě nemají. Ještě ani nestihly vydat obligace, aby měli 110 miliard slíbených Řecku minulý týden a už se zavázaly k dalším penězům pro další členy eurozóny. I kdyby tyto závazky splnit chtěly, nebudou mít kde brát. Až přijde za 14 dní žádat o záchrannou půjčku Španělsko a Portugalsko, narostou v ten moment úroky i všem ostatním, kteří se budou pokoušet masivně dluhopisy na splnění včera přijatých závazků vydat. (Už vidím Španělsko, jak úspěšně prodává dluhopisy na získání peněz pro Portugalsko, jehož dluhopisy nikdo nebude chtít koupit.)

Závěr č. 6: Kolotoč výčitek povede k tomu, že dříve přijatá pravidla EU nebude nikdo plnit a své závazky nebude nikdo uznávat. EU se rozpadne.

Jakmile první země nesplní svůj stomiliardový závazek, EU se rozpadne. Výčitky mezi těmi, kdo byli čistými plátci a čistými příjemci, a mezi těmi, kdo se stihli zadlužit a peníze Řeckům poslat, a těmi, kdo závazky nesplnili, budou stále hlasitější. Pondělní rozhodnutí EU zavedlo společné ručení členů eurozóny za poskytnuté půjčky. Vznikl tak gigantický tank vzájemných závazků a pohledávek, nad kterým nebude možné jen tak mávnout rukou.

Členské státy se pak už jen poperou o devizové rezervy, které vložily do Evropské centrální banky a o hodnotu mramorových mrakodrapů padlých evropských institucí.  Rozpad EU přijde dřív, než jste si mysleli.

Petr Mach. Předseda Svobodných.

PS: Rizika, že takto může integrace dopadnout, jsem popsal v v mé první knize „Úskalí evropské integrace“ vydané před referendem o vstupu do EU. Má druhá kniha „Jak vystoupit z EU“ už jen říká, jak z toho ven.

Vyšlo na blogu ihned.cz