Nejdůležitější je neházet novým firmám klacky pod nohy
Když taxikáři skoro lynčovali na pražském letišti řidiče konkurenčního systému Uber, objevil se na internetu vtip: „Cožpak boj taxikářů s Uberem – ale počkejte, až Česká pošta zjistí, že existuje e-mail.“ Nové formy podnikání čím dál častěji narážejí na ty staré. Co s tím?
REALITOU JE, že přicházejí nové technologie, kterým staré molochy nejprve vzdorují. Nakonec se ale i staré společnosti budou muset přizpůsobit novým trendům. Bylo by chybou začít nové služby regulovat stejně jako ty staré. Naopak, je potřeba některé staré regulace hodit do starého železa.
Internetové služby typu Rohlík změnily nákupní způsoby Čechů. Nákup potravin dnes člověk udělá z mobilu cestou z práce a určí si čas doručení. Služba šetří čas maminkám na mateřské a důchodcům tento nákup až do bytu pomáhá líp než donášková sociální služba. Služba AirBnb pomohla mnoha lidem k přivýdělku, mohou jednoduše nabízet své volné byty ke krátkodobému pronájmu a cestovatelům umožňuje najít cenově dostupné ubytování. Uber umožňuje jednoduchý přivýdělek, stačí řidičák a vlastní auto. Zúčtování má přitom díky platbě kartou a mobilní navigaci pod kontrolou jak zákazník, tak řidič. A služby typu startovač umožňují pro libovolný projekt – ať nahráváte nové album své kapely, nebo rozjíždíte drobný byznys – získat kapitál i bez banky – od lidí, kteří vašemu projektu věří a chtějí se na něm jako zákazníci nebo mecenáši podílet. Facebook dal dohromady lidi, kteří už nepotřebují složité registrace a neziskovky, aby si navzájem pomohli třeba ve věci dětí nemocných ichtyózou. Servery typu Spolujízda nebo Zavezu umožňují lidem levně cestovat nebo přepravit zásilky. Milióny věcí se dnes dají koupit přes e-shopy, a to jen díky četným soukromým doručovacím firmám a nápaditým zásilkovnám, jež umějí zásilku doručit pružněji než státní pošta. Přizpůsobovat se musí i politické strany. Má strana – Svobodní – vznikla na internetu, lidé se přes internet registrují, on-line posílají členské příspěvky a přes internet také hlasují o pořadí kandidátů na kandidátních listinách. Přizpůsobit by se měly i zavedené strany, kdyby ovšem netěžily ze štědrých dotací ze státního rozpočtu, které jim umožňují fungovat postaru.
Nejdůležitější je neházet novým firmám klacky pod nohy a vždy jen žádat rovné podmínky. Ty se ale musí srovnat směrem dolů, ne nahoru. Ne začít nové formy podnikání regulovat tak jako ty staré – naopak, upustit od zastaralých způsobů regulace, jež nemají v 21. století místo. Staré koncese a nesmyslné regulace a poplatky by měly být zrušeny. Pokud si hotely stěžují, že na rozdíl od AirBnb musí platit ubytovací poplatek (v Praze šest korun za hosta/noc), zrušme ten poplatek! Výnos pro obec je stejně mizivý a papírování pro penzióny velké. Pokud zavedeným autodopravcům vadí konkurence v podobě spolujízdy, zrušme silniční daň! Stejně je s ní víc úřadování, než kolik se na ní vybere. Pokud si taxikáři stěžují, že oni musí mít koncesi a na rozdíl od řidičů Uberu dělat zkoušky z místopisu a ovládání taxametru, nechme z taxikaření živnost volnou. Navigace v mobilu i nezkušeného řidiče dovede k cíli a změří spolehlivě ujetou trasu. Taxametry mohou jít do starého železa, stejně se daly šidit. EET zrušme. Lidé sami od sebe přecházejí na platby kartou a ty si stát lépe ověří i bez EET.
Meziročně roste počet přenocování přes AirBnB v České republice o stovky procent. Uber hlásí po protestech taxikářů zvýšený zájem klientů a chce i přes regulace expandovat do jiných českých měst. To znamená jediné, o takové služby je zájem a přes odpor úředníků a zastaralé konkurence jim patří budoucnost. Jinak by totiž trend byl opačný. Lidé chtějí jednoduché a funkční služby a stát v jeho současné podobě to dosud nepochopil a reguluje, vymýšlí paragrafy a tiskopisy.
I o tom jsou letošní volby. Vybíráme mezi svobodným životem a liberalismem na straně jedné a strnulostí, byrokracií a státním dohledem na straně druhé. Jsem přesvědčen, že můžeme méně úřadovat. Můžeme mít ekonomiku liberální, dynamickou a otevřenou, zkrátka svobodnou.
Petr Mach 18. října 2017
Článek vyšel v časopisu REFLEX