Ideový projev k založení Strany svobodných občanů

Dámy a pánové, vážení přátelé.

Myšlenka potřeby založení nové strany se rodila v poslední době v hlavě mnohých z nás. Vývoj událostí vedl k tomu, že jsme spojili síly k vybudování naší společné nové Strany svobodných občanů. Jsme tedy zde.

Věřím, že ze všeho nejdůležitější jsou myšlenky. Vše ostatní je vedlejší.

Věřím, že když nebudeme dělat kompromisy pokud jde o základní ideje, když budeme říkat, co si myslíme a když nebudeme lhát sobě ani voličům, pak uspějeme.

1. Svoboda a demokracie

1.1 Svoboda

Naší základní ideou, kterou proto máme i v názvu, je svoboda. Svoboda v názvu strany obsahuje i jistý dvojsmysl. 1) Obhajujeme svobodu jednotlivce usilovat o vlastní štěstí. 2) Cítíme se svobodní ve svém vyjadřování. Nehodláme se v našich postojích omezovat ani přepjatou politickou korektností, podle které zpochybnění nároku kdejaké kulturní menšiny na veřejné uznání či dotace je téměř žalovatelné, ani se nehodláme podřizovat zájmům politických vůdců velkých zemí.

Jsme přesvědčeni, že politickému rozhodování má podléhat jen minimální část našich peněz i našeho jednání. Proto budeme hájit zásadní snížení daní a vládního přerozdělování a podstatné zredukování vládních regulací. Nechceme se smířit s tím, že změna vlády znamená za velkého humbuku snížení jedněch daní o třicet korun a zavedení jiných ve výši 28,50 a přitom plíživý růst kontroly státu nad našimi životy v řádech bilionů korun pokračuje.

Trváme na tom, že práce, podnikání, rodina a činnost v nejrůznějších spolcích – to je doména soukromá a stát musí z této oblasti zásadním způsobem ustoupit – nechat nás být.

Na druhé straně, stát má řádně plnit svou hlavní roli: Stát má být silný v zajišťování spravedlnosti a bezpečnosti. Stát má být službou všem občanům, nikoliv nástrojem k prosazování výhod pro jedny na úkor druhých.

Realitou se k našemu zklamání ale stává opačná vize státu. Daně jsou kořistnicky vysoké – stát si tak či onak bere polovinu našeho výdělku. Vláda pak z našich peněz dotuje spřátelené firmy a zájmové skupiny, ale bezpečnost na ulicích a vymáhání spravedlnosti upadá.

1.2 Demokracie

Jsme pro demokracii. Neobhajujeme ale demokracii jako náhražku soukromé volby, ale jako metodu dosažení rozhodnutí tam, kde soukromá volba není možná, nebo i jako menší zlo tam, kde nám byla soukromá volba upřena.

Politické rozhodování založené na demokratické vůli lidí je pouze kultivovanou formou rozhodování o věcech veřejných, není ale zárukou svobody. Naopak – většina může snadno „demokraticky“ rozhodnout o omezení svobody – vidíme to dnes a denně v parlamentu.

Demokracie tedy není samospasitelná hodnota. Je to „jen“ nástroj. A snadno zneužitelný nástroj, zejména tehdy, pokud si ho chce někdo monopolizovat. Aby stát trvale zajišťoval svobodu občanů, musí být nejen demokraticky spravovaný, ale také vystavený konkurenci jiných států, jiných právních řádů.

Nechceme jednu světovou vládu nebo jednu evropskou vládu, která by nahradila vlády jednotlivých států nebo jim byla nadřazená. Ani jakýkoliv celoevropský parlament nebo jakékoliv jiné nadnárodní shromáždění si nesmějí usurpovat právo rozhodovat za nás. Potřebujeme, aby jednotlivým státům zůstalo právo určovat si vlastní pravidla, vlastní daně a vlastní hospodářskou politiku, vlastní imigrační politiku. Tato konkurence totiž jako jediná zajišťuje dynamiku – jedině takováto konkurence jurisdikcí odhalí, které politiky jsou špatné a které dobré, které vedou k úpadku a které vedou k prosperitě.

Nechceme proto Lisabonskou smlouvu a máme jinou představu o Evropě.

Dovolím si citovat Friedricha Hayeka z jeho knihy Cesta do Otroctví, kterou napsal v roce 1944:

Představuje-li si někdo, že je možné demokraticky řídit nebo plánovat hospodářský život rozsáhlé oblasti zahrnující několik různých národů, prozrazuje naprosté nepochopení problémů, které by takové plánování přinášelo. O plánování v mezinárodním měřítku platí ještě více než o státním plánování, že nemůže být ničím jiným než otevřenou vládou železné ruky, kdy malá skupina lidí vnucuje ostatním takovou životní úroveň a takové zaměstnání, které pro ně uzná za vhodné.

Koneckonců i samotný Hayekův osud ukázal, jak je konkurence právních řádů důležitá. Z nacistického Rakouska mohl odejít do svobodné Británie. Německá Říše nezahrnovala naštěstí celou Evropu. V období poválečné socializace Británie mohl Hayek odejít do Spojených států, opět tehdy za lepším právním řádem.

Demokratický deficit Evropské unie nelze odstranit tím, že se svěří maximum pravomocí Evropskému parlamentu. Naopak, Evropská unie má mít jen takové pravomoci, které přinášejí členským státům jasný a nezpochybnitelný prospěch a trváme na tom, že v Evropě musí být zachována konkurence jednotlivých politik.

Jsme přesvědčeni, že přijetí Lisabonské smlouvy by vedlo k úpadku Evropy, vedlo by k předstírané demokracii, k obcházení vůle voličů v jednotlivých zemích ze strany nadnárodních institucí. Nechceme Lisabonskou smlouvu, protože chceme udržet svobodu, chceme udržet funkční demokracii a chceme obnovit prosperitu.

2. Politika

2.1 Kritika postdemokracie

Politický život v mnoha zemích Západu je v úpadku. Ale ne všude – stále existují ostrůvky pravé demokracie a živoucí politické debaty – ať již ve Švýcarsku nebo jinde.

U nás a v mnoha dalších zemích ale demokracie upadá, mění se v jakousi postdemokracii či pseudodemokracii.

Politické strany se sice navenek před voliči hádají, ale jinak si jsou podobné jako vejce vejci. Možná o to více a sprostěji si nadávají, aby zakryly podobnost svých cílů a programů. Přitom si ale političtí konkurenti po vypnutí televizních kamer tykají a ve skutečnosti prosazují velmi podobné programy.

Strany, které jsou nominálně pravicové, ale zároveň svým přesvědčením leží v širokém politickém středu, nahrazují absenci vlastního přesvědčení o nezbytnosti trvalé obhajoby svobody něčím, co bych nazval deklarovanou pravicovostí nebo nominálním antikomunismem. Oč méně svobody jsou schopni a ochotni prosazovat, o to více lpějí na formálních pravicových znacích – pomnících, památnících, ústavech, deklaratorních zákonech, rétorickém upozorňování na hrozby socialismu. My nebudeme tolik řečnit o hrozbě levicového nebezpečí. My budeme hájit svobodu.

Demokracie pomalu ztrácí svůj původní význam. Formálně máme demokracii – chodíme k volbám a vybíráme si z několika stran. Velké strany se ale navzájem podobají a volba na tu či onu stranu má malý význam.

V zemích EU dochází k dramatickému poklesu schopnosti občanů ovlivnit volbou zákony. Na 60% naší legislativy je přijímáno automaticky, protože to nařizují směrnice EU.

Je frustrující pohled na Poslaneckou sněmovnu, která zvedá ruce, protože musí, protože to nařizují evropské směrnice. To je popření demokracie. Hádky ve sněmovně se staly hádkami ne o to, jaký daný zákon bude, o tom debata není! Jde jen o to, kdo koho více urazí, kdo použije vulgárnější gesto. O znění zákona nejde. Znění zákona přeci předepisuje EU! Poslanci tedy hlasují pro nebo proti obvykle podle toho, jestli jsou ve vládě nebo v opozici. Ne kvůli meritu věci, ale aby to vládě usnadnili nebo zkomplikovali. Poslanci jeden rok, když jsou v opozici, hlasují proti antidiskriminačnímu zákonu, a další rok, když jsou u vlády, hlasují pro. Ti, co jej minule prosazovali, jsou naopak nyní proti.

Je proto logické, že klesá volební účast. Lidé přestali věřit, že jejich volba něco změní.

Zakládáme proto jiný typ politické strany. Nechceme automaticky hlasovat pro vše, co přijde z Bruselu. Chceme debatovat o podstatě zákonů. Musíme jasně říci, že není naší povinností přijmout jakoukoliv evropskou směrnici!

Problém není ve voličích, problém je v politických stranách. Politická strana by měla být prostředkem, kterým voliči vyjadřují svoji vůli. Politická strana nesmí být zájmovou klikou ovládanou úzkou skupinou, která žije z toho, že ji voliči volí ze setrvačnosti nebo z nedostatku alternativy.

Strana svobodných občanů bude v pravém smyslu vlastněna svými členy.

2.2 Volby a primárky

Do stanov jsme proto zabudovali několik prvků, které mají zaručit skutečně férovou soutěž kandidátů, aby stranu reprezentovali ti lidé, které si přejí členové naší strany. Nechceme, aby docházelo k odtržení zájmů vedení strany od zájmů vlastníků strany – jejích členů.

Čekají nás dnes volby předsedy, místopředsedů a členů výboru, tedy politického vedení naší strany.

1) Budeme volit systémem jednokolové volby, ve které vítězí kandidát nebo kandidáti s nejvyšším počtem dosažených hlasů. Je to efektivní a srozumitelný princip veřejné volby, inspirovaný volebním systémem ve Velké Británii. Chceme tím do budoucna eliminovat zákulisní dohody a podpořit férovou politickou soutěž. Debata kandidátů bude nejdůležitější součástí našich sněmů.

2) Zároveň jsme do stanov zabudovali princip, že předsednictvo volí nejen účastníci sněmu, ale všichni členové strany. To nemá význam dnes, kdy jsou všichni členové, kromě těch, co mají chřipku, přítomní zde na ustavujícím sněmu. V budoucnu to ale bude mít zásadní význam. Nestane se, aby 500 delegátů odhlasovalo nějaké vedení a zbylých dvacet tisíc členů takovou volbu nevěřícně sledovalo v televizi. Každý člen bude třeba od televizní obrazovky hlasovat o tom, kdo má být předsedou nebo místopředsedou strany.

3) Třetí pojistka proti odtržení vedení od vůle našich voličů je princip primárních voleb. Naši členové a registrovaní příznivci budou hlasovat v primárních volbách o pořadí kandidátů na veřejné funkce. Tento princip uplatníme poprvé pro volby do Evropského parlamentu. Předsednictvo, které dnes zvolíme, shromáždí soubor kandidátů pro volby do Evropského parlamentu a všichni naši členové a příznivci budou moci rozhodnout v průběhu března hlasováním o pořadí těchto kandidátů.

3. Závěr

Dámy a pánové,

pustili jsme se na nelehkou a na nejistou cestu k obhajobě našich politických principů. My, kteří jsme se přihlásili do Strany svobodných občanů, jsme vyjádřili souhlas se stanovami a základními programovými dokumenty.

Dovolte, abych odcitoval čl. 2 odst. 1 Stanov Strany svobodných občanů

a) Za nejcennější hodnoty, které chce podporovat a rozvíjet, považuje [Strana svobodných občanů] svobodu jednotlivce, svobodnou vůli člověka, jeho schopnost odpovědně se rozhodovat a volit lepší variantu z více možných, lidskou kreativitu a iniciativu. Respekt ke svobodě pro Stranu svobodných občanů znamená respekt k tradičním hodnotám, toleranci etnickou i náboženskou.

b) Od respektu ke svobodě se odvíjí politické rozhodování Strany svobodných občanů a mírou svobody se poměřují dosažené výsledky. Za neodmyslitelnou součást ochrany svobody považují Svobodní ochranu vlastnictví.

c) Základem politického systému je pro Svobodné spravedlivá a svobodná soutěž osobností, myšlenek, iniciativ a projektů při respektování morálních a etických zásad.

d) Nadřazenost principu osobní svobody a odpovědnosti nad jinými cíli vede Svobodné k zásadnímu odmítání myšlenkových směrů a hnutí, které ohrožují práva a svobody druhých.

e) Součástí svobody je odpovědnost.

Opakuji tato slova ze stanov proto, že jsou základem, ke kterému jsme se upsali.

Svoboda, odpovědnost, spravedlnost – to jsou hodnoty, které jsme se rozhodli společně hájit.

Tedy vzhůru na to!