V Přístupové smlouvě je dojednáno, že např. v r. 2005 zaplatí Česká republika do EU jako příspěvek do bruselské kasy 29 miliard korun. Rovněž je vyjednáno, že EU vrátí do českého rozpočtu během roku 8 miliard. Český rozpočet dále přijde o výnos z cel ve výši 5 miliard. V rozpočtu tak vznikne díra 26 miliard. Dále vzniknou náklady na spolufinancování Evropskou unií schvalovaných projektů. Tyto náklady se mohou vyšplhat až na 14 miliard. Díra v rozpočtu by tak dosáhla až 40 miliard korun.
Zatímco náš příspěvek do EU je v Přístupové smlouvě dojednán napevno, dotace mohou, ale nemusí přijít. Jisté je jenom to, že nepřijdou do státního rozpočtu. Přístupová smlouva stanoví, že tyto dotace (převážně zemědělcům) mohou v r. 2005 dosáhnout maximálně 30 miliard. Zkušenosti Rakouska však ukazují, že Rakousko první rok po vstupu „dosáhlo“ jen na 37 % „nabízené“ podpory. Od té doby EU pravidla dále zpřísnila.
Ministerstvo zemědělství si je vědomo hrozícího selhání, a proto zřídilo „Agrární platební agenturu“, která má Evropské dotace pomoci získávat. Na její fungování Ministerstvo zemědělství jen letos navrhuje najmout 256 nových úředníků a vyčlenit 100 milionů korun. Vláda stojí před těžkou volbou: Nenavýšit počet úředníků a nezískat žádné zemědělské dotace, nebo navýšit počet úředníků a získat alespoň něco.
Součástí českého příspěvku do EU budou ročně i 2 miliardy jako český podíl na kompenzaci, kterou EU každoročně vrací Velké Británii. Tato výjimka Velké Británii zaručuje, aby na členství v EU finančně neprodělávala. Česká republika nic podobného v Přístupové smlouvě nedojednala. Jako by to nestačilo, ČR bude muset platit navíc asi miliardu ročně do dalších evropských fondů, např. do Evropské investiční banky. Aby špatných zpráv nebylo málo, všechna cla z dovozu neevropského zboží, která občané zaplatí v cenách, poputují přímo do Bruselu.
Členství v Evropské unii se může pro mnoho lidí stát hořkým zklamáním.