Nová ekonomika nebo nový socialismus?

Když se ale sneseme z představ do reality, zjistíme, že žádná „nová ekonomika“ neexistuje. Existují jen nové technologie a nové firmy – a na tom není nic nového! Pořád platí stejné principy nabídky a poptávky a stejný boj mezi individuální svobodou a státním přerozdělováním. Jakmile by vizionáři „nové ekonomiky“ chtěli začít své představy ostatním vnucovat, přestává jít o zdravý podnikatelský elán či neškodné romantické vize. Proto je třeba mít se na pozoru vždy, když nový pojem berou do úst politici. Naposledy tak učinil Karel Kühnl v MF Dnes 28. dubna.

Cituji: „Česká politika zatím neporozuměla šanci, kterou nabízí přeměna tradičního průmyslového hospodářství v „novou ekonomiku“. Musíme změnit hospodářskou politiku, změnit pohled na právo, podstatně zesílit podporu vědy a výzkumu. Prioritou budoucnosti je podpora inovačního procesu. Proto si podporu zaslouží jedině produktivní investice do perspektivních odvětví domácí ekonomiky.“

Karel Kühnl přejímá od obdivovatelů „nové ekonomiky“ mýtus tvorby pracovních míst: Technologicky vyspělé firmy prý představují velký potenciál pro tvorbu nových pracovních míst. Pravdou ovšem je, že pokud díky inovacím vznikají nová pracovní místa, zanikají za jinak stejných okolností ta stará. Pravdu nemají ti, kdo tvrdí, že nové technologie berou lidem práci, ani ti, kdo říkají, že jim práci dávají. Nezaměstnanost rozhodně nemá kořeny v oboru podnikání firem. Slibovat si proto od nových technologií konečný recept na snížení nezaměstnanosti je prostě falešné. Výrok, že firmy „nové ekonomiky“ vytvářejí u subdodavatelů dalších šest pracovních míst na každého svého zaměstnance, zatímco firmy „staré ekonomiky“ pouze jedno a půl až dvě, není výrokem ekonoma. Je pouze výrokem politika, který se na jeho základě snaží ospravedlnit nové státní zásahy.

Před lety to byli komunističtí plánovači, kteří „věděli“, které odvětví má stát podporovat. Výsledkem je zdevastovaná země a vysoká nezaměstnanost v oblastech tehdy uměle naprojektovaného průmyslu. Předseda Unie svobody si možná myslí, že má chytřejší plán, ale princip jeho řešení je starý a stále stejně nebezpečný: rozhodovat má „osvícený“ politik a nikoliv miliony jednotlivců ve svobodné soutěži. Vyvoleným se má dostávat podpora, platit to mají ti druzí, kteří nepodnikají v „perspektivních“ oborech.

Nechme nové firmy a nové technologie, ať se prosadí za rovných podmínek se starými. Jinak z nové ekonomiky vyvodíme pouze nový socialismus.