Politika EU je antisociální

Evropská unie ale ovlivňuje sociální situaci rodin skrze daňovou legislativu. EU stanovuje velikost nepřímých daní a nepřímé daně mají obdobný dopad jako sociální dávky. Např. zvyšování daní z cigaret funguje jako snižování sociálních dávek, protože daně z cigaret jsou. tzv. regresivní, což znamená, že chudí platí na této dani větší procento svých výdělků, než bohatí. Zvyšuje-li vláda kvůli EU ceny cigaret, o to méně lidem zbývá na ostatní, důležité nákupy. V oblasti daní je tedy politika EU značně asociální.

Na druhé straně v EU existuje cosi, co by se dalo nazvat nadnárodní solidaritou. V současné EU platí princip, že bohatší země do společného rozpočtu odvádějí více, než z něj získávají, a naopak chudší země dostávají více, než kolik do EU platí. Zemím jako Portugalsko tak EU hradí např. rekonstrukce silnic a portugalská vláda tak může občanům nechat více peněz pro jejich vlastní použití. Tento princip by se ovšem nevztahoval na Českou republiku, pokud by se stala členem EU. Zatímco čistý příjem Řeků na hlavu činí asi 400 euro ročně a v případě Portugalců asi 200 euro ročně, česká vláda vyjednala pro první tři roky členství čistý příjem 25 euro na hlavu ročně. Vstoupíme-li do EU, tyto bohatší země než Česká republika budou dostávat mnohem více než my, což znamená opuštění principu solidarity, jehož původním smyslem bylo podporovat chudší země proto, aby mohly rychleji dohnat bohatší země.

Kdyby ČR vstoupila do EU, stala by se zemí druhé kategorie, na kterou by se „solidarita“ EU nevztahovala. Po uplynutí prvních tří let členství bychom se pravděpodobně stali čistými plátci a dopláceli bychom tak nejen na bruselskou byrokracii, ale i řecké silnice či francouzské zemědělce. Hlasovat proti může být racionální rozhodnutí mnoha sociálně slabších spoluobčanů.