Rovná daň

Rovnou daní je v tomto konceptu myšlena komplexní daňová reforma, která nahrazuje složitý systém hlavních všeobecných daní (ze zisku právnických osob, z příjmu fyzických osob, z přidané hodnoty). Důvodem nahrazení současného systému jsou jeho vysoké transakční náklady, několikeré zdanění těchž příjmů, nepřehlednost a nespravedlnost, malá odolnost vůči daňovým únikům a existence řady distorzí, které dále vedou k neefektivnosti a projevují se v menším ekonomickém růstu, než jaký by mohl jinak být.

Systém rovné daně, který má stávající systém nahradit, zdaňuje všechny příjmy jednou mezní sazbou a nezakládá opakované zdanění.

Koncept rovné daně obsahuje i osobní odečitatelné položky. („Čistá“ rovná daň by zdaňovala každý příjem a nezdanitelné minimum by neobsahovala). Respektuje se tím politická realita existence nárokových sociálních dávek a představa politické většiny o nutnosti přerozdělování mezi bohatými a chudými.

ÚVOD

V dnešním daňovém systému existuje mnoho různých sazeb, úlev a výjimek, které jej činí neefektivním, nespravedlivým a škodlivým. Je to systém komplikovaný a drahý. Jeho složitost skýtá velké šance daňovým únikům, poplatníci si v něm nejsou sobě rovni. Dnešní systém některé činnosti a výrobky zvýhodňuje a jiné znevýhodňuje na úkor ekonomické efektivnosti a růstu životní úrovně. Občané kvůli komplikovanosti systému nevědí přesně, jaké daně platí a samotné daňové přiznání je natolik složité, že je často nutné na jeho zpracování najímat daňové poradce. Daňová správa je drahá jak pro poplatníky, tak pro stát.

To jsou důvody, proč se stále častěji ve světě i u nás diskutuje o tzv. rovné dani. V minulém roce dokonce vznikl ve Spojených státech na základě podrobných rozborů návrh zákona o rovné dani předložený významnými zákonodárci Republikánské i Demokratické strany.

Rovná daň je systémem rovného zdanění všech příjmů s jednou sazbou a s jednotným nezdanitelným minimem pro každého poplatníka.

Rovná daň znamená, že všechny příjmy jsou zdaňovány stejně, že neexistují žádné speciální daňové výjimky. Dnes kromě osobního nezdanitelného minima uplatňují poplatníci různé daňové úlevy – někteří si snižují daňový základ, protože mají úvěr ke stavebnímu spoření nebo hypotéku, jiní že přispívají na charitu a další, že přispívají na sportovní klub, kam chodí hrát tenis. Rovná daň neznamená, že zrušení těchto úlev zvýší lidem daně. Rovná daň zachovává osobní odečitatelné položky (na poplatníka, resp. na vyživované děti) a současně znamená snížení mezních sazeb daně. Jednotné nezdanitelné minimum na každého poplatníka znamená, že tyto SVÉ peníze může KAŽDÝ poplatník využít podle svého uvážení.

Rovná daň s jednou sazbou a s osobní odečitatelnou položkou znamená, že celý daňový systém je efektivnější. Už nelze ze zdanění unikat tím, že se instalace počítače fakturuje jako daňové poradenství a tisk reklamních letáků jako periodický tisk, kde platí nižší sazba daně. Už nebude důvod převádět formálně část svých výdělků z podnikání na manželku, která má nižší daňový základ. Rovná daň prostě zachází s každým stejně a omezuje tím daňové úniky.

Rovná daň zvyšuje spravedlnost. V systému rovné daně se nemůže stát, že jedna rodina platí vyšší daně než jiná (i když mzdy manželů jsou v obou rodinách v součtu stejné) jen proto, že v jedné rodině je ve výši platu muže a ženy větší rozdíl a každý z nich podléhá jiné mezní sazbě. Rovná daň je zkrátka stejná pro všechny poplatníky. Nezáleží na tom, jestli se vyznáte v komplikovaných zákonech a dokážete najít všechny kličky. V systému rovné daně poplatníci se stejnou hrubou mzdou platí stejně vysoké daně. Rovná daň má bránit tomu, aby poctiví poplatníci dopláceli vysokými sazbami na nepoctivé.

Rovná daň neškodí ekonomice (tj. všem občanům) tolik jako současné zdanění. Rovná daň žádnou ekonomickou aktivitu nediskriminuje vyšším zdaněním. Rovná daň znamená, že stát přestane daněmi pokřivovat cenové informace. Daněmi pokřivené ceny dnes vedou občany a firmy k nákupům zboží, které by pro jejich vysoké výrobní náklady jinak nekupovali. Odstraněním těchto distorzí zvýší rovná daň dlouhodobý ekonomický růst a přispěje k růstu životní úrovně obyvatel. Rovná daň neodrazuje od dodatečného výdělku tím, že by na něj uvalovala vyšší daň.

Rovná daň svou jednoduchostí šetří čas a peníze poplatníkům i státu. Daňové přiznání snadno vyplní každý na formuláři o velikosti korespondenčního lístku. Ušetří se stohy papíru, hodiny času a miliony korun státnímu rozpočtu i poplatníkům. Rovná daň je zkrátka jednoduchá a levná.

V systému rovné daně by každý poplatník na výplatní pásce přesně viděl, jaké daně se z ceny jeho práce odvedly státu, a mohl by se proto jako volič kvalifikovaněji rozhodovat o výši veřejných výdajů.

Zavedení systému rovné daně by neznamenalo systematickou změnu čistého příjmu u drtivé většiny poplatníků ani změnu v rozpočtových příjmech. Politická shoda na zavedení systému rovné daně proto není shodou na změně rozdělení příjmů. Je shodou na zvýšení efektivnosti a spravedlnosti zdanění.

1. SYSTÉM ROVNÉ DANĚ

Následující práce je návrhem konceptu rovné daně ve smyslu systému všeobecného zdanění vycházejícího z

· daně z příjmu fyzických osob,

· daně z příjmu právnických osob a

· daně z přidané hodnoty,

u nichž by se provedly následující dílčí úpravy:

· formální změna výpočtu daní z příjmu fyzických osob, resp. pojistného tak, že by se vypočítávaly z celkových osobních nákladů (tj. ze součtu čisté mzdy, daně, pojistného na sociální zabezpečení a zákonného zdravotního pojištění) a ne jako dnes ze součtu čisté mzdy, daně a resp. části zdravotního a sociálního pojištění,[1]

· sjednocení sazeb daně z přidané hodnoty (DPH).

Reforma rovné daně se netýká akcízů (spotřebních daní z benzínu, cigaret, apod.) ani sociálního a zdravotního pojištění. Jasným vymezením základu daně, které by zavedení rovné daně přineslo, by se otevřely dveře případné reformě sociálních systémů.

Schéma 1: Transformace na navrhovaný systém rovné daně

DPFO

(daň z mezd s progresivní stupnicí sazeb a s různými odečitatelnými položkami)

 

 

DPPO a daň z dividend

 

(dvojí zdanění zisku)

DPH s několika sazbami

ROVNÁ DAŇ OSOBNÍ (jednotná sazba a jednotné nezdanitelné minimum daně z mezd)

ROVNÁ DAŇ Z PODNIKÁNÍ

(jediná daň ze zisku)

DPH s jednotnou sazbou

ZDANĚNÍ DNES

SYSTÉM ROVNÉ DANĚ

Tohoto stavu lze docílit:

A) postupným sbližováním sazeb DPH, postupným odstraňováním horních pásem daně z příjmu fyzických osob, postupným snižováním sazby daně z příjmu právnických osob, postupným rušením odpisových tříd, nebo

B) jednorázovým přizpůsobením všech těchto parametrů.

Vytvořením takovéto modifikované struktury všeobecného zdanění by se do budoucna otevřel prostor pro eventuální sloučení takto upravených daní (DPH a daně z příjmu) do jediné všeobecné rovné daně. Takové sloučení není v krátkodobém horizontu realizovatelné, nicméně daně v naznačené úpravě by přesto měly všechny základní pozitivní vlastnosti rovné daně, takže konečné sloučení není ani nezbytně nutné.

Současně jednotlivé uvedené dílčí úpravy mohou představovat na sobě nezávislé změny. Nedosažení shody na některé z dílčích úprav neznamená, že by nemělo smysl dosáhnout jiných. Nezavedení jednotné sazby DPH nebo nesnížení DPPO tedy neznamená, že není možné smysluplně zavést rovnou daň osobní. Dále je tato práce zaměřena především na zavedení rovného zdanění příjmů, na tzv. rovnou daň osobní.

2. ROVNÁ DAŇ OSOBNÍ

Předmětem rovné daně osobní jsou všechny příjmy ze závislé činnosti, tj. hrubé mzdy.[2]

Rovná daň osobní (RDO) má tři základní parametry. Základ, nezdanitelné minimum a sazbu. Nezdanitelné minimum určuje, do jakého příjmu neplatí poplatník s danou hrubou mzdou žádnou daň, a sazba určuje, jaká část z příjmu nad toto nezdanitelné minimum bude tvořit daň.

RDO = (ZÁKLAD – NEZDANITELNÉ MINIMUM) x SAZBA

Nezdanitelné minimum odpovídá částce jakéhosi „sociálního“ minima. Občané, kteří jsou takto od daně osvobozeni, jsou lidé s velmi nízkými příjmy, kteří naopak žádají stát o sociální dávky. Stanovené nezdanitelné minimum by tak mělo dělit občany na část, která od státu dostává pomoc a na část, která státu platí. Nezdanitelné minimum je v systému rovné daně paušální částka stejná pro každého poplatníka, resp. mohou zůstat zachovány vedle paušální částky na každého poplatníka ještě odečitatelné položky na děti. Další odečitatelné položky neexistují.

Graf 1: Výše rovné daně osobní v závislosti na hrubé mzdě.

(Příklad pro nezdanitelné minimum 4710 a sazbu 15 %)

Rovná daň s nezdanitelným minimem si zachovává progresivní charakter. Čím větší je příjem poplatníka nad nezdanitelné minimum, tím je větší daň. Daň roste lineárně s výší příjmu nad nezdanitelné minimum. V systému rovné daně dokonce platí, že s růstem příjmu poplatníka nad nezdanitelné minimum roste i podíl odvedené daně na celkovém příjmu (tzv. efektivní daňová sazba). Je tomu tak díky existenci nezdanitelného minima. Daň u poplatníků roste tedy nejen absolutně, ale i relativně. Bohatí platí nejen absolutně vyšší daně, ale i procentuálně vyšší daně. Progresivita rovné daně je však menší a méně distorzní než progresivita současné daně z příjmu fyzických osob.

Graf 2: Efektivní sazba rovné daně osobní

(Příklad pro nezdanitelné minimum 4710 a sazbu 15 %)

Při požadovaném výnosu pro státní rozpočet platí, že čím nižší je nezdanitelné minimum, tím nižší může být sazba rovné daně.

Graf 3 ukazuje výši daní a čisté mzdy vzhledem k výši měsíční hrubé mzdy v systému rovné daně. Barevná plocha představuje celkovou cenu práce, kterou žlutá čára rozděluje na hrubou mzdu a na sociální a zdravotní pojištění placené dnes nad rámec hrubé mzdy. Červená plocha značí celkový souhrn zdravotního a sociálního pojištění, oranžová plocha je rovná daň a modrá plocha je čistý příjem.

Díky existenci nezdanitelného minima se v systému rovné daně platí daň, tak jako v dnešním systém daně z příjmu fyzických osob, až od určité výše.

Graf 3: Zdanění příjmu v systému rovné daně

Pro srovnání je na Grafu 4 zobrazeno schematicky zdanění příjmu dnes, kde daň z příjmu fyzických osob nad nezdanitelným minimem neroste lineárně, ale progresivně.

Graf 4: Zdanění příjmu v dnešním systému

3. DODATEČNÉ EFEKTY ZAVEDENÍ ROVNÉ DANĚ

Lze očekávat, že zavedení rovné daně přinese dodatečné pozitivní efekty jak pro státní rozpočet, tak pro občany. Mezi pozitivní efekty pro státní rozpočet lze řadit:

Dále zavedení rovné daně předpokládá zrušení selektivních odečitatelných položek, což přinese státu dodatečný výnos. Jejich zrušení dopadne na poplatníky s vyššími příjmy, ti ale na druhé straně v systému rovné daně budou platit nižší sazbu daně ze zdanitelného příjmu:

· možnost odečíst od daňového základu úroky z hypotéčního úvěru v neomezené výši,

· možnost odečíst hodnotu poskytnutých darů na účely vymezené zákonem až do výše 10 procent daňového základu.

Navíc lze očekávat, další efekty, které se neprojeví přímo ve státním rozpočtu, které ale pozitivně dopadnou na poplatníky samotné:

· vyšší příjmy poplatníků díky vyššímu ekonomickému růstu,

· administrativní a časová úspora pro poplatníky,

· Nominální snížení daňových sazeb bohatším se neprojeví plně na jejich čistém příjmu. Dnešní vysoké daně se částečně promítají do cen produkce a vysoké hrubé mzdy do jisté míry kompenzují vysoké zdanění. Lze očekávat, že se ustálí nová rovnováha na trhu, kde nejvyšší hrubé mzdy a cenová hladina budou mít tendenci klesat. To zvýší reálné příjmy.

Studie, které byly provedeny ve Spojených státech a kterými se zabývaly parlamentní výbory v průměru kalkulují, že zavedení rovné daně by přispělo 0,7 % k ročnímu ekonomickému růstu (viz Rabushka). To v situaci České republiky s hrubým domácím produktem 1820 miliard korun znamená k ročnímu růstu přírůstek navíc ve výši zhruba 12 miliard. Z toho 5 miliard může být výnos navíc pro státní rozpočet, ze zbytku by těžili poplatníci přímo.

Omezení daňových úniků a zrušení selektivních odečitatelných položek může státnímu rozpočtu vynést dalších 1 – 5 miliard korun. Celkový efekt pro státní rozpočet tak lze odhadnout na 6 – 10 miliard korun.

SPRÁVA ROVNÉ DANĚ

Rovná daň díky své struktuře výrazným způsobem snižuje administrativní náklady. Příjmy z podnikání jsou daněny na úrovni firmy a jednotliví podílníci je nemusí nijak evidovat ani přiznávat. Příjmy ze závislé činnosti jsou rovněž vypočítávány a daněny firmou.

Daňové přiznání tak podává sám za sebe jen živnostník, který podniká jako fyzická osoba nebo poplatník, který měl vedle hlavního zaměstnání během roku další příjmy kromě příjmů z podnikání, které již byly zdaněny na úrovni firmy, nebo jiných příjmů, které byly zdaněny srážkou (např. úroky). I tehdy je daňové přiznání tak jednoduché, že se vejde na korespondenční lístek a zvládne ho vyplnit každý bez potřeby daňového poradce.

 

Schéma 2 – Podoba daňového přiznání pro rovnou daň

DAŇOVÉ PŘIZNÁNÍ – ROVNÁ DAŇ OSOBNÍ – ROK 200?
jméno	příjmení	rodné číslo
adresa
1. hrubý příjem
2. základ rovné daně (řádek 1 krát 0,875)
3. počet dětí
4. nezdanitelné minimum (34 920 – řádek 3 krát 21 600)
5. zdanitelný příjem (řádek 2 minus řádek 4, pokud je rozdíl kladný, jinak nula)
6. daň (řádek 5 krát 15 procent)
7. již odvedená daň (na zálohách)
8. dlužná daň (řádek 6 minus řádek 5, pokud je rozdíl kladný, jinak nula)
9. daň k vrácení (řádek 7 minus řádek 6, pokud je kladný, jinak nula)

4. DAŇ Z PŘÍJMŮ FYZICKÝCH OSOB A ROZDĚLENÍ PŘÍJMŮ

 

DAŇOVÉ PŘIZNÁNÍ – ROVNÁ DAŇ OSOBNÍ – ROK 200?

rodné číslo

adresa

1. hrubý příjem

2. základ rovné daně (řádek 1 krát 0,875)

3. počet dětí

4. nezdanitelné minimum (34 920 – řádek 3 krát 21 600)

5. zdanitelný příjem (řádek 2 minus řádek 4, pokud je rozdíl kladný, jinak nula)

6. daň (řádek 5 krát 15 procent)

7. již odvedená daň (na zálohách)

8. dlužná daň (řádek 6 minus řádek 5, pokud je rozdíl kladný, jinak nula)

9. daň k vrácení (řádek 7 minus řádek 6, pokud je kladný, jinak nula)

Jak vyplývá i z Grafu 4, progresivní zdanění tvoří jen malou část celkového zdanění příjmů. Za prvé, větší část zdanění každého příjmu představuje sociální a zdravotní pojištění, a za druhé, zvýšené mezní sazby se vztahují jen na menší část poplatníků.

Daňová sazba 15 procent se dnes vztahuje na zdanitelný příjem do 102 000 Kč ročně. Do tohoto pásma se vejde drtivá většina všech poplatníků. Uvážíme-li, že pro výpočet daňového základu se odečítá také zdravotní a sociální pojištění stržené z hrubé mzdy, vejde se do tohoto daňového pásma každý poplatník s měsíční hrubou mzdou do 15 200 korun, uplatňuje-li kromě základního nezdanitelného minima ještě alespoň odpočet na 1 nezaopatřené dítě (dále typický poplatník)[3], resp. do 13 000 hrubého měsíčně, pokud uplatňuje pouze osobní odečitatelnou položku.

Na poplatníky s vyšším příjmem se vztahují vyšší mezní sazby. Typický poplatník s hrubou mzdou do 23 300 měsíčně podléhá již mezí sazbě 20 %, typický poplatník s hrubou mzdou do 31 800 měsíčně podléhá již mezí sazbě 25 %.

Graf 5 představuje kvantilové rozdělení příjmů v České republice. Osa y zobrazuje výši měsíčního příjmu a osa x představuje podíl populace pobírající daný a nižší příjem.

Graf 5: Diferenciace mezd v České republice

Zdroj dat: Český statistický úřad, údaje za rok 1998

pobírajících uvedenou a nižší mzdu

Z údajů vyplývá, že vyšší než průměrnou mzdu 13 321 pobírá 46,5 % populace, příjem nad 15 236 pobírá 25 % poplatníků, v tom příjem nad 20 396 Kč pobírá 10 % poplatníků a příjem nad 30 000 pobírají 3 % poplatníků.

Uvedený graf dokumentuje pravo-levé rozdělení populace na levou část, která bude mít tendenci odmítat snižování daňového zatížení bohatších, a pravou část, která bude mít tendenci neprosazovat zvyšování daňového zatížení bohatších.

Integrál uvedené křivky od nuly do 100 představuje obsah plochy pod křivkou, tedy de facto hrubý domácí produkt.[4] Část plochy od nuly do úrovně odečitatelných položek podléhá nulové sazbě, část nad ní až do úrovně, která odpovídá prvnímu daňovému pásmu podléhá zdanění 15 procenty. Části plochy nad touto úrovní, které se týkají už jen pravé části poplatníků jsou daněny vyššími sazbami. Tato část poplatníků, jak plyne z tvaru uvedené křivky, tím, že jsou na ně uvaleny vyšší sazby, přispívá státu „navíc“ částkou 10 mld. Kč. (Jde tedy asi o 5 promile HDP.) Jinými slovy, kdyby se na příjmy ve všech příjmových pásmech nad rámec nezdanitelných částek vztahovala stejná sazba 15 procent, přišel by státní rozpočet za jinak stejných okolností o 10 mld. Kč.

5. FISKÁLNĚ NEUTRÁLNÍ ROVNÁ DAŇ OSOBNÍ

Fiskálně neutrální daňová reforma znamená, že výnos veřejných rozpočtů zůstane nedotčen. Následující modely nahrazení daně z příjmu fyzických osob rovnou daní osobní tedy předpokládají stávající objem rozpočtových výdajů. Fiskální neutralita je základním předpokladem reformy na rovnou daň. Případné snížení nebo zvýšení vládních výdajů je problémem výdajové strany rozpočtu, pro niž je rovná daň jen nástrojem, jehož parametry lze takové situaci přizpůsobit.

Pokud neuvažujeme dodatečné příjmy plynoucí ze zavedení rovné daně jako takového (např. díky nižším únikům, díky zvýšenému výkonu ekonomiky, atd. a díky zrušení selektivních daňových úlev), muselo by být snížení horních sazeb kompenzováno zvýšením nejnižší sazby a/nebo snížením odečitatelných položek snižujících základ daně, resp. úpravami DPH nebo jiných daní.

Model rovné daně však předpokládá existenci dodatečných efektů a odstranění selektivních odečitatelných položek, které mají tu vlastnost, že více snižují efektivní sazbu lidem s vyššími příjmy, než lidem s nižšími příjmy, a které tak dnes do jisté míry bohatším kompenzují jejich vyšší mezní daňové sazby.

Ačkoliv model rovné daně je podle základních kritérií možno objektivně označit jako méně distorzní, spravedlivější a efektivnější, lze předpokládat, že poplatníci budou při hodnocení systému subjektivně poměřovat přímý dopad změny systému na své čisté příjmy se stávajícím status quo. Poplatníci, kteří by měli v systému rovné daně platit nižší daně než dosud, by jej hodnotili jako změnu k lepšímu, zatímco poplatníci, kteří by měli platit vyšší daně než dosud, by jej hodnotili jako změnu k horšímu.

Dále jsou uvedeny tři varianty přímého dopadu zavedení fiskálně neutrální rovné daně osobní na jednotlivé poplatníky podle toho, jak velké dodatečné efekty by zavedení rovné daně osobní mohlo přinést: Varianta A – nulové dodatečné efekty, Varianta B – dodatečné efekty ve výši 10 mld. Kč, Varianta C – dodatečné efekty vyšší než 10 mld. Kč.

VARIANTA A 

SROVNÁNÍ DPFO A RDO BEZ ZAPOČTENÍ DODATEČNÝCH EFEKTŮ

Neuvažujeme-li dodatečné efekty zavedení rovné daně (např. díky nižším únikům, díky zvýšenému výkonu ekonomiky, atd.), lze vyjádřit srovnání daňového dopadu na různé příjmové skupiny v systému rovné daně a v dnešním systému modelem, kde je daňová úspora lidí s vyššími příjmy kompenzována vyšším daňovým zatížením zbylých poplatníků. Model odpovídá situaci se sazbou 17 %. To sice dokumentuje nápravu nespravedlivého zdanění progresivní stupnicí, ale bylo by to asi těžko politicky prosaditelné. Poplatníci s měsíčním příjmem 20 000 a nižším, kteří by podle grafu na změně bezprostředně nevydělali, tvoří 90 % všech poplatníků.

Graf 6: Srovnání DPFO a RDO pro poplatníky s různým příjmem

bez zahrnutí dodatečných efektů

(model s nezdanitelným minimem 4710 a sazbou 17 %)

Graf 7: Srovnání rozdílu mezi DPFO a RDO pro poplatníky s různým příjmem bez zahrnutí dodatečných efektů

Uvedený model je jen čistě teoretickou variantou. Smysl provedení komplexní daňové reformy na rovnou daň nespočívá pouze ve spravedlnosti, ale také ve snaze zvýšit výkon hospodářství, zjednodušit daňový systém, snížit náklady na daňovou správu a zabránit daňovým únikům. Daňová reforma na rovnou daň by tudíž přinesla dodatečné efekty, které by spolu s odstraněním selektivních odečitatelných položek umožnily nastavit parametry rovné daně osobní tak, aby na ní vydělala většina poplatníků.

VARIANTA B

SROVNÁNÍ DPFO A RDO S DODATEČNÝM EFEKTEM VE VÝŠI 10 MILIARD

Následující model ukazuje srovnání daní v systému rovné daně a v dnešním systému v případě, že zavedení rovné daně jako takové přinese státnímu rozpočtu dodatečné efekty ve výši 10 miliard korun. Jedná se o realistický model vzhledem k odhadnutým dodatečným efektům ve výši 6 – 10 miliard. V takovém případě by žádná příjmová skupina bezprostředně systematicky netratila. Model tak odpovídá situaci, kdy by byla v podstatě zrušena horní daňová pásma a všichni poplatníci by podléhali sazbě v prvním daňovém pásmu, tj. 15 %.

Graf 8: Srovnání DPFO a RDO pro poplatníky s různým příjmem při zohlednění dodatečných efektů ve výši 10 miliard

(model s nezdanitelným minimem 4710 a sazbou 15 %)

Graf 9: Srovnání rozdílu mezi DPFO a RDO pro poplatníky s různým příjmem při zohlednění dodatečných efektů ve výši 10 miliard

VARIANTA C

SROVNÁNÍ DPFO A RDO S DODATEČNÝM EFEKTEM VYŠŠÍM NEŽ 10 MILIARD

Následující dva případy ukazují srovnání zdanění DPFO a RDO v situaci, že zavedení rovné daně jako takové přinese státnímu rozpočtu dodatečné efekty vyšší než 10 miliard korun. V takové situaci by na zavedení rovné daně osobní vydělala většina poplatníků.

V prvním případě jde o model, kde je toho dosaženo zvýšením nezdanitelného minima a v druhém případě stanovením daňové sazby rovné daně osobní pod úrovní současné nejnižší daňové sazby.

PRVNÍ PŘÍPAD

Graf 10: Srovnání DPFO a RDO pro poplatníky s různým příjmem při zohlednění dodatečných efektů více než 10 miliard

(varianta s vyšším nezdanitelným minimem)

(model s nezdanitelným minimem 5000 Kč a sazbou 15 procent)

Graf 11: Srovnání rozdílu mezi DPFO a RDO pro poplatníky s různým příjmem při zohlednění dodatečných efektů více než 10 miliard

(varianta s vyšším nezdanitelným minimem)

DRUHÝ PŘÍPAD

Graf 12: Srovnání DPFO a RDO pro poplatníky s různým příjmem při zohlednění dodatečných efektů více než 10 miliard (varianta s nižší sazbou)

(model s nezdanitelným minimem 4710 a se sazbou 14 %)

Graf 13: Srovnání rozdílu mezi DPFO a RDO pro poplatníky s různým příjmem při zohlednění dodatečných efektů více než 10 miliard

(varianta s nižší sazbou)

ZÁVĚR

Z propočtů o dodatečném výnosu veřejných rozpočtů plynoucím z existence vyšších daňových sazeb pro vyšší příjmy a z propočtů dodatečných efektů zavedení rovné daně osobní (obojí v řádech miliard korun) vyplývá, že reálnou možností zavedení systému rovné daně je odstranění horních daňových pásem a uvalení základní sazby 15 % na všechny příjmy nad nezdanitelné minimum při současném odstranění selektivních odečitatelných položek (Varianta B).

Zavedení rovné daně osobní s těmito parametry je rozpočtově neutrální v souladu s výchozím předpokladem. Občanům na druhé straně přináší větší svobodu, větší hospodářský růst a finanční a časovou úsporu. Současně otevírá cestu k případnému doladění sazby podle potřeb a možností fiskálního systému.

Rovná daň v této podobě představuje nejen teoretický koncept, ale reálnou výzvu pro český daňový systém.

ZÁVĚREČNÁ POZNÁMKA:

ROVNÁ DAŇ Z PODNIKÁNÍ A ROVNÁ DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY

Dalšími složkami konceptu Rovné daně – vedle Rovné daně osobní – je tzv. Rovná daň z podnikání, která by měla nahradit zdanění právnických osob a Rovná daň z přidané hodnoty.

ROVNÁ DAŇ Z PODNIKÁNÍ JAKO ZDANĚNÍ PŘÍJMU LIDÍ

Rovná daň z podnikání je chápána zcela odlišně, než jak je zdanění firem běžně chápáno dnes. Firmy nelze zdanit, aniž by daň nedopadla v konečném důsledku vždy na živé lidi. Rovná daň znamená odstranění opakovaného zdanění těchž příjmů (dnes dochází ke zdanění zisku firmy a následnému opakovanému zdanění zisku ve formě dividend, když je zisk rozdělen mezi jednotlivé akcionáře). Takové opakované zdanění pouze zdražuje daňový výběr.

Stejný objem daní jaký se vybere dohromady na dani z dividend a na dani ze zisku firem lze vybrat buď vyšším zdaněním firem bez existence zdanění dividend nebo nedaněním zisku firem a vyšším zdaněním dividend. Z důvodů snahy o úspornost počítá koncept rovné daně s první možností, tj. zdanit zisk ještě před jeho rozdělením. Jedná se de facto o zdanění příjmu z podnikání – tj. podílu na zisku – ovšem hromadně ještě před jeho rozdělením. Účelem Rovné daně z podnikání tedy není danit firmu, ale danit příjem z podnikání. Aby byly všechny příjmy v ekonomice daněny stejně, měla by se sazba rovné daně z podnikání blížit podílu Rovné daně osobní na hrubé mzdě.

ZRUŠENÍ ODPISŮ U ROVNÉ DANĚ Z PODNIKÁNÍ

Součástí konceptu rovné daně z podnikání je zrušení systému odpisů. To znamená, že by nebyly různé výdaje rozděleny do různých tříd, kde se různé druhy výdajů zahrnují do nákladů postupně během několika let a nikoliv najednou v roce pořízení. Dnes lze zahrnout do nákladů najednou v roce pořízení pouze běžné výdaje do pořizovací ceny 40 000. Systém rovné daně nahlíží na všechny výdaje a investice stejně.

V dnešním systému odpisů si firma odepisuje v jednotlivých letech od příjmů předem spočítanou část nákladů. To znamená, že vlivem inflace si odepisuje reálně menší hodnotu a uměle si tím zvyšuje reálný daňový základ. Také to znamená, že může firmě vzniknout daňová povinnost v roce, kdy provedla velkou investici a ve skutečnosti se ocitla ve ztrátě, ač účetně vykazuje zisk. Přes tyto nevýhody, které negativně ovlivňují podnikání, existuje systém odpisů z důvodů větší stability daňových odvodů. Systém odpisů má zajišťovat, aby se státní rozpočet nedostal do nerovnováhy v případě, že by velká část investic firem byla koncentrována do jednoho roku.

Na základě zákona velkých čísel lze však předpokládat, že investice jsou realizovány rozloženě – v letech kdy méně investují jedny firmy, zase investují jiné firmy. Při velkém počtu plátců tak zůstává daňový základ jako souhrn za všechny firmy nedotčen. Koncept rovné daně předpokládá, že případné výkyvy daňového základu Rovné daně z podnikání vlivem existence hospodářského cyklu nestojí za škody, které systém odpisů na druhé straně přináší průmyslu.

ROVNÁ DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY

Ústřední myšlenkou rovné daně je, že všechny příjmy jsou zdaňovány stejně, aby se snížily ekonomické distorze a zvýšila spravedlnost zdanění. Tento princip lze vztáhnout i na daň z přidané hodnoty. Jestliže dnes je na většinu zboží vztahována DPH ve výši 5 procent a na menší část daň ve výši 22 procent, průměrná sazba, která by zajistila stejný výnos pro státní rozpočet je kolem 10 procent. Znamená to, že zboží, které je dnes zatíženo sazbou 5 % by podražilo o zhruba 5 % a zboží, které je dnes zatíženo sazbou 22 procent by zlevnilo o zhruba 12 %. Průměrná cenová hladina by se nezměnila.

Zavedení rovné daně z podnikání na stejné úrovni na jaké by byl zdaňován příjem ze závislé činnosti a zavedení rovné daně z přidané hodnoty je ideálem, který by v doplnění s Rovnou daní osobní vytvořil integrovaný systém rovného zdanění. Nicméně neznamená to, že když by se nepodařilo zavést rovné zdanění příjmů z podnikání a rovné zdanění přidané hodnoty, že by nebyla smysluplná alespoň reforma daně z příjmu fyzických osob na rovnou daň osobní.

DODATEK

 

ŘEŠENÍ PROBLÉMU SOCIÁLNÍHO A ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ NAD RÁMEC HRUBÉ MZDY

Pro systém rovné daně je důležité, aby byl jednoznačně definován základ daně. Klíčové je, aby hrubá mzda představovala celkovou odměnu za práci, nad jejíž rámec nejsou další odměny (fringe benefits) poskytovány, resp. pokud jsou takové odměny poskytovány, aby je nebylo možno zahrnout do nákladů firmy. Takový model odpovídá pojmu integrované rovné daně, která představuje rovné zdanění všech druhů příjmů.

V České republice má fiskálně povahu fringe benefits sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem ve prospěch zaměstnance nad rámec hrubé mzdy. Navíc, jako základ daně neslouží ve skutečnosti hrubá mzda, ale de facto jen 87,5 procenta hrubé mzdy, protože 8 procent sociálního a 4,5 procenta zdravotního pojištění představuje odečitatelnou položku. Stanovení kombinace procenta hrubé mzdy, která podléhá zdanění, výše položek odečitatelných od této upravené hrubé mzdy a sazby je arbitrární volbou bez reálného dopadu na čisté příjmy poplatníků, náklady firem, státní rozpočet a cenovou hladinu. (Např. zdaňovat 15 procenty 87,5 procenta hrubé mzdy je totéž jako zdaňovat celou hrubou mzdu 13,125 procenta.)

Problém sociálního a zdravotního pojištění placeného nad rámec hrubé mzdy lze v zásadě řešit dvěma způsoby: 1) neumožněním zahrnout tyto platby zaměstnavatelů do nákladů firmy, 2) reformulací základu daně tak, aby zahrnoval veškeré zákonné pojištění.

Neumožnění zahrnout tyto platby zaměstnavatelů (1) do nákladů by narušilo tržní rovnováhu, a výsledkem by bylo utvoření nových rovnovážných úrovní čistých příjmů poplatníků, nákladů firem, státního rozpočtu a cenové hladiny.

Na druhé straně, případná reformulace daňového základu (2) by tyto dopady neměla. Reformulaci základu daně ilustruje následující příklad typického poplatníka s hrubou mzdou 12 000 měsíčně.

PŘÍKLAD TYPICKÉHO POPLATNÍKA S HRUBOU MZDOU 12 000 MĚSÍČNĚ

Dnes vypadá typická výplatní páska pracovníka s hrubou mzdou 12 000 Kč uplatňujícího odečitatelné položky ve výši 4710 Kč měsíčně následovně:

 

Tabulka 1

hrubá mzda	12,000
-stržené sociální pojištění	-960	8 % hrubé mzdy
-stržené zdravotní pojištění	-540	4,5 % hrubé mzdy
-daň z příjmu	-868	15 % z hrubé mzdy snížené o 12,5 % (zdravotní a sociální pojištění stržené z hrubé mzdy) a snížené o 4710 korun odečitatelných od základu daně
čistá mzda	9,632

Přitom zaměstnavatelé odvádějí tyto další částky vypočítané z hrubé mzdy ale placené nad její rámec:

 

Tabulka 2

 

Tabulka 3

sociální pojištění

zdravotní pojištění

 

Tabulka 4

Celkový dopad na čisté příjmy poplatníků, náklady firem, státní rozpočet a cenovou hladinu by byl neutrální. Výpočet příslušných sazeb a nezdanitelných částek, které by odpovídaly nově definovanému základu, je uveden dále.

Běžný poplatník by se dozvěděl, kolik skutečně přispívá státu na systém zdravotního a sociálního zabezpečení, což by nepochybně usnadnilo jakoukoliv reformu těchto systémů. Dokud se běžný poplatník domnívá, že platí do sociálního systému 960 a nikoliv 4080 Kč měsíčně, těžko připustí, že by mohl např. 2000 platit mimo státní systém do soukromého fondu.

SAZBA ROVNÉ DANĚ A NEZDANITELNÉ MINIMUM PŘI REFORMULOVANÉM ZÁKLADU

Daně s různě definovanými základy si mohou být vzájemně ekvivalentní, pokud jsou nepřímo úměrně odlišné i jejich sazby.

Např. (jak ukazuje porovnání Tabulka 1 a Tabulka 4 na příkladu běžného poplatníka) sazbě 15 % z hrubé mzdy snížené o 12,5 procenta zaplaceného pojistného je ekvivalentní sazba 9,722 % z celkových osobních nákladů a sazbě 34 % z hrubé mzdy je ekvivalentní sazba 25,186 % z celkových osobních nákladů, což lze formálně vyjádřit následovně:

sazba ze základu A x základ A = sazba ze základu B x základ B

0,15 x 87,5 = 0,09722 x 135

0,34 x 100 = 0,25186 x 135

0,135 x 100 = 0,10 x 135

Pokud by měly být celkové osobní náklady (celková cena práce) základem výpočtu rovné daně osobní, resp. sociálního a zdravotního pojištění, činily by ekvivalentní sazby nových daní 9,722 %, resp. 25,186 % a 10 %. (Celkové osobní náklady by pak měly být považovány za skutečnou hrubou mzdu.)

Dnešní odečitatelné položky na poplatníka ve výši 34 920 Kč a na každé vyživované dítě ve výši 21 600 jsou ekvivalentní odečitatelným položkám od celkové ceny práce ve výši 53 876, resp. 33 325 za následujících podmínek:

Ekvivalentní odečitatelná položka na poplatníka

Pro hrubý příjem snížený o 12,5 % zaplaceného zdravotního a sociálního pojištění, z něhož se ještě neplatí daň platí:

[0,875 x (nedaněný hrubý příjem) – 34 920)] x sazba daně = 0

z čehož plyne

nedaněný hrubý příjem = 34 920 / 0,875 = 39 908,60

Tomuto hrubému příjmu, který ještě nepodléhá zdanění, je ekvivalentní o 35 % vyšší nezdanitelná část celkových osobních nákladů:

nedaněná část celkových osobních nákladů = 1,35 x nedaněný hrubý příjem

z čehož plyne

nedaněná část celkových osobních nákladů = 1,35 x 39 908,60 = 53 876,60

což je měsíčně 4 490 Kč.

Ekvivalentní odečitatelná položka na vyživované dítě

Pro hrubý příjem snížený o 12,5 % zaplaceného zdravotního a sociálního pojištění, z něhož se ještě neplatí daň platí:

[0,875 x (nedaněný hrubý příjem) – 21 600)] x sazba daně = 0

z čehož plyne

nedaněný hrubý příjem = 21 600 / 0,875 = 24 685,70

Tomuto hrubému příjmu, který ještě nepodléhá zdanění, je ekvivalentní o 35 % vyšší nezdanitelná část celkových osobních nákladů:

nedaněná část celkových osobních nákladů = 1,35 x nedaněný hrubý příjem

z čehož plyne

nedaněná část celkových osobních nákladů = 1,35 x 24 685,70 = 33 325,70

což je měsíčně 2 777 Kč.

Dohromady odpovídá dnešní měsíční nezdanitelné částce na 1 poplatníka a 1 dítě celkem 4 490 + 2 777 = 7 267 Kč.

Uvedené vypočítané částky ekvivalentní sazby a ekvivalentního minima by mohly představovat vhodné parametry systému rovné daně, které by neohrozily čistý příjem většiny poplatníků ani příjmy státního rozpočtu.

[1] Tato změna umožní nastavit stejnou sazbu pro daň z příjmů ze zaměstnaneckého poměru a pro daň z příjmu z podnikání. Pokud by se základ daně v tomto smyslu nezměnil, nebylo by možno mluvit o rovném zdanění různých druhů příjmů, pokud by na ně byly uplatňovány stejné sazby. Problémem se zabývá Dodatek.

[2] Důležitým aspektem rovné daně osobní je, že nad rámec hrubé mzdy nezískává poplatník dodatečné formy odměny za práci (fringe benefits), které jsou pro zaměstnavatele náklad nepodléhající zdanění a pro zaměstnance nedaněný nemzdový příjem. V České republice má fiskálně povahu takovéto dodatečné odměny ve prospěch zaměstnance část sociálního a zdravotního pojištění placená nad rámec hrubé mzdy. Problémem řešení tohoto problému se zabývá Dodatek.

[3] Typický poplatník je definován, jak je obvyklé, na čtyřčlenné rodině s dvěma dětmi, kde oba rodiče pracují. Na každého rodiče pak připadá kromě základního nezdanitelného minima v průměru ještě úleva na 1 dítě.

[4] Hrubá mzda ale neobsahuje část zdravotního a sociálního pojištění.