Rovná daň jako alternativní řešení dnešních fiskálních problémů

Vláda se rozhodla neprovést zásadní reformu, ale pouze účetně seškrtat některé výdaje a zvýšit některé příjmy. Takováto reforma může omezit velikost rozpočtových deficitů, ale neslibuje zlepšení ekonomické výkonnosti a snížení daňových úniků. Celý systém daní i veřejných výdajů by i po reformě obsahoval stejné neefektivní prvky.

Jsem přesvědčen, že je třeba provést zásadní reformu, jejíž jádro spočívá v zavedení rovné daně.

Rovná daň je alternativní systém zdanění vůči stávajícímu systému s mnoha sazbami a mnoha výjimkami. Progresivní sazby odrazují poplatníky od dodatečných výdělků, které se přestávají při vysokých sazbách vyplácet, případně vede lidi k zatajování příjmů před finančními úřady. Rovná daň obsahuje jedinou sazbu a omezuje výjimky ze zdanění. Odstraňuje tak demotivace progresivního zdanění a snižuje příležitosti k daňovým únikům. Rovná daň proto systematicky snižuje rozsah šedé ekonomiky a zvyšuje hospodářský růst.

Systém rovné daně zavádí stále více zemí regionu střední a východní Evropy. Z tabulky č. 1 je vidět, že většina zemí regionu rovnou daň zavedla nebo se ji chystá zavést.

Tab. 1: Rovná daň ve střední a východní Evropě

*U zemí, které nezavedly rovnou daň, je uvedena sazba daně z příjmu právnických osob (pro fyzické osoby mají tyto země progresivní stupnici)

Zkušenost ukázala, že zavedení rovné daně nese ovoce nejen ve snížení daňových úniků ale i ve vyšším hospodářském růstu. Jak ukazuje tabulka č. 2, země, které zavedly rovnou daň (období platnosti rovné daně je označeno šedými políčky), rostly v průměru rychleji, než země, které rovnou daň neměly. V letech 1995-2000 měly rovnou daň Estonsko, Litva a Lotyšsko. Jejich průměrný růst hrubého domácího produktu činil 4,02 %. Ostatní země regionu, které rovnou daň neměly, rostly průměrným tempem 2,05 %. V letech 2001-2003 mají rovnou daň Estonsko, Litva a Lotyšsko a Rusko. Jejich průměrný růst je 5,33 %. Ostatní země, které rovnou daň nemají, rostou v tomto období průměrným tempem 3,51 %. Zavedení rovné daně bylo tedy spojeno s růstem o zhruba 2 procentní body vyšším oproti zemím, které rovnou daň neměly. K podobným závěrům došly i další nezávislé studie, které zkoumaly výkonnost ekonomik s rovnou daní v jiných částech světa.

Tab. 2: Růst HDP v zemích s rovnou daní a bez rovné daně

Zdroj dat: IMF World Economic Outlook, April 2003. Tmavá čísla indikují, že v daném roce vdané zemi měli zavedenou rovnou daň.

Pokud by zavedení rovné daně v České republice zvýšilo růst HDP o dva procentní body, byla by roční výkonnost české ekonomiky – při současné úrovni HDP ve výši 2300 miliard korun – o 46 miliard Kč vyšší. Při dnešní míře státního přerozdělování kolem 50 % HDP by z toho 23 miliard získaly veřejné rozpočty a 23 miliard by zůstalo k dobru občanům. Během deseti let by prospěch ze zavedení rovné daně mohl dosahovat stovek miliard korun.

Rovná daň znamená, že všechny příjmy jsou zdaňovány stejně, že neexistují žádné speciální daňové výjimky. Dnes kromě osobního nezdanitelného minima uplatňují poplatníci různé daňové úlevy – např. někteří si snižují daňový základ, protože mají úvěr ke stavebnímu spoření nebo hypotéku, jiní že přispívají na charitu a další, že přispívají na sportovní klub, kam chodí hrát tenis. Rovná daň neznamená, že zrušení těchto úlev zvýší lidem daně. Rovná daň zachovává a zvyšuje osobní odečitatelné položky na poplatníka a na dítě a současně zavádí jednotnou nízkou sazbu daně. Jednotné nezdanitelné minimum na každého poplatníka znamená, že tyto SVÉ peníze může KAŽDÝ poplatník využít podle svého uvážení. Nižší mezní sazba znamená, že stát nechá všem lidem větší prostor pro financování výdajů, které uznají za správné oni, a ne stát.

Rovná daň zvyšuje daňovou spravedlnost. V systému rovné daně se nemůže stát, že jedna rodina platí vyšší daně než jiná jen proto, že v jedné rodině je ve výši platu muže a ženy větší rozdíl a každý z nich podléhá jiné mezní sazbě, i když mzdy manželů jsou v obou rodinách v součtu stejné. Rovná daň je zkrátka stejná pro všechny poplatníky. Nezáleží na tom, jestli se vyznáte v komplikovaných zákonech a dokážete najít všechny kličky. V systému rovné daně poplatníci se stejnou hrubou mzdou platí stejně vysoké daně. Rovná daň má bránit tomu, aby poctiví poplatníci dopláceli vysokými sazbami na nepoctivé.

Kromě toho, že lze od zavedení rovné daně očekávat omezení daňových úniků a vyšší výnos daní díky vyššímu hospodářskému růstu, rovná daň automaticky snižuje některé výdaje státu na sociální dávky. Díky vyššímu nezdanitelnému minimu dosahují rodiny vyššího čistého příjmu, což snižuje jejich nároky na sociální dávky závislé na výši příjmu (např. po zavedení rovné daně některé rodiny ztratí nárok na dětské přídavky, jiní dosáhnou jen na snížené dětské přídavky). Částečně se tak odbourává nesmyslný systém, kdy stát lidem z jedné kapsy bere daně, aby jim v zápětí do druhé kapsy dával dávky. Je evidentní, že tento neefektivní systém pouze stojí stát i poplatníky čas a peníze. Další prostředky by stát ušetřil tím, že by nemusel tisknout každoročně tlusté stohy daňových formulářů a pokynů, poplatníci by díky jednoduchosti systému ušetřili na účetních, poradcích a daňových příručkách.

Pokud by Česká republika rovnou daň v brzké době nezavedla, mohla by si uškodit dvakrát. Nejenže by se připravila o možné pozitivní efekty systému rovného zdanění, ale od ledna 2004, kdy bude platit i na Slovensku a Ukrajině, může Česká republika začít čelit odlivu firem za lepším zdaněním na východ. Naopak, pokud by zavedla rovnou daň s konkurenčně nízkou sazbou, mohla by naopak firmy ke zdanění do ČR přilákat.