Snížení ratingu je vážné varování vládě

Snížení ratingu je pro vládu Vladimíra Špidly vážné varování. Každé snížení ratingu přibližuje zemi k nebezpečnému okamžiku, kdy investoři v obavě z platební neschopnosti vlády odmítnou další obligace kupovat a vládě vyschne dlouhodobě využívaný zdroj veřejných financí.

Jak píší analytici S&P, „vládní politika zaopatřovacího státu v kombinaci s parlamentní většinou pouhého hlasu vyvolává obavy ze schopnosti a ochoty vlády uskutečnit složité ale důležité fiskální reformy, nezbytné k zachování stability veřejných financí.“

Jak je vidět z grafu 1, od nástupu sociální demokracie k vládě v r. 1998 dramaticky roste podíl veřejných výdajů na HDP. To samozřejmě lze od levicové vlády čekat a i když se mnoho ekonomů shoduje na tom, že větší ingerence státu snižuje dlouhodobý hospodářský růst, tento fakt ještě nutně nevede ke krizi veřejných financí. Problémem naší levicové vlády je skutečnost, že spolu s výdaji nerostly daňové příjmy a nůžky mezi příjmy a výdaji se začaly ostře rozevírat.

Graf 1: Vývoj veřejných výdajů a daňových příjmů v procentech HDP

Rozdíl mezi daňovými příjmy a výdaji byl každý rok doplňován dílem příjmy z privatizace a dílem vydáváním dluhopisů. Analytici S&P vidí riziko v tom, že privatizační příjmy vysychají a brzy nebude mít vláda pro rozdíl mezi výdaji a daněmi jiné krytí než emisi obligací. Dramaticky rostoucí deficit, který se přibližuje k desetině hrubého domácího produktu, jak ukazuje graf 2, tak může dále akcelerovat, pokud vláda neomezí výdaje nebo nezvýší daňové příjmy.

Graf 2: Vývoj deficitu veřejných financí v procentech HDP

Další riziko spočívá v „časované bombě“ nereformovaného penzijního systému a zdravotnictví. Jak uvádějí analytici S&P, „nejvážnější je odkládání reforem penzijního systému zdravotního pojištění a dalších mandatorních sociálních výdajů.“ Stále roste počet osob v důchodovém věku a v roce 2006 začne navíc dramaticky klesat počet osob v produktivním věku, které odvádějí významné částky do systému veřejného zdravotního a penzijního pojištění (viz graf 3). Nejenže budou růst s rostoucím počtem důchodců výdaje na důchody a zdravotnictví, ale kvůli klesajícímu počtu plátců výrazně začnou klesat příjmy. Pokud nedojde k zásadním reformám, začne dramaticky růst deficit ve dvou obrovských oblastech veřejných financí – ve zdravotnictví a důchodovém zabezpečení.

Graf 3: Prognóza vývoje počtu obyvatel v produktivním věku

Varující je především to, že vláda dramaticky zvýšila deficit v nedůchodových a nezdravotních segmentech veřejných financí a vyčerpává si tím možnost deficitně financovat rychle se přibližující problém financování důchodů a zdravotnictví. Připomeňme, že dluh vlády vzrostl o obrovské částky zejména na základě několika zásadních rozhodnutí vlády, např. smlouvou se společností Housing & Constructions nebo smlouvou s Československou obchodní bankou. V obou případech získaly tyto soukromé firmy od vlády příslib bezrizikového získání mnoha desítek miliard korun z peněz současných a budoucích daňových poplatníků.

Výhled českých veřejných financí proto není optimistický a lze očekávat další snižování ratingu České republice. Aby vláda zabránila bankrotu veřejných financí, musí buď zvýšit daně nebo snížit výdaje. Zvýšení daní ovšem může ohrozit hospodářský růst, což by dále zhoršilo vývoj veřejných financí. Nedojde-li k zásadní reformě systému zdravotnictví a důchodového systému tak, aby se snížil objem veřejně vynakládaných prostředků, začne se Česká republika mílovými kroky blížit ke katastrofě argentinského typu.