Stát ničí trh s pivem

Konkurence, privatizace a otevření trhu po roce 1989 přinesly změnu. Pivovary si začaly konkurovat cenou i kvalitou, spotřebitelé se stali pány a začali svojí poptávkou rozhodovat o tom, který pivovar bude prosperovat více a který méně. Dnes na trhu působí 74 pivovarů různé velikosti.

Nepokřivený trh ale netrval dlouho. V roce 1994 poté, co pivovar Bernard navezl pivo zdarma do Sněmovny, uzákonili zákonodárci napříč politickým spektrem slevu na spotřební dani pro malé pivovary (do výstavu 200 tisíc hektolitrů). Např. pivovar s výstavem 100 tisíc hektolitrů platí z půllitru dvanáctistupňového piva 1,15 Kč, zatímco normální sazba je 1,44 Kč (plus DPH samozřejmě).

Další zlom přinesl vstup do Evropské unie – byl zřízen obskurního dotační program nazvaný „Operační program průmysl a podnikání“, který je částečně plněn penězi ze státního rozpočtu a částečně penězi z Evropské unie (které jsme tam samozřejmě nejprve ze státního rozpočtu poslali) – tedy tak jako tak penězi českých daňových poplatníků.

Deset pivovarů loni našlo cestu, jak nad konkurencí vyzrát skrze státní úředníky – na úkor konkurenčních pivovarů a všech ostatních deseti milionů daňových poplatníků. Místo zasloužených peněz – získaných v dobrovolném kontraktu od přísných spotřebitelů, kteří kdykoliv mohou přejít ke konkurenční značce – deset pivovarů podniká za peníze daňových poplatníků získaných z „Operačního programu průmysl a podnikání“. Jsou to: Pivovar Černá Hora (11 milionů), Pivovar Svijany (4 miliony), Městský pivovar Platan (3 miliony), Pivovar Pernštejn (2 miliony), Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod (1,5 milionu), Žatecký pivovar a Budějovický měšťanský pivovar (po 1 milionu), Pivovar Nová Paka (161 tisíc) a Pivovar Novosad & Syn Harrachov (105 tisíc).

Byla tím zahájena na českém pivovarnickém trhu perverzní konkurence, kdy se již nesoutěží jen o přízeň spotřebitele, ale též o přízeň úředníka. Vrcholem této zvrácené konkurence zatím bylo udělení slevy na dani ve výši 688,7 milionu Kč pivovaru Plzeňský Prazdroj (majitel SabMiller), který ovládá podstatnou část trhu s pivem – tentokrát v rámci programu tzv. investičních pobídek. Další dotace z programu investičních pobídek dostala společnost inBev, vlastník pivovarů Staropramen, částka ale nebyla oficiálně zveřejněna.

Výše popsané pokřivení trhu se netýká pouze pivovarů ale prakticky všech průmyslových oborů. Celkem stát na dotacích z programu „Průmysl a Podnikání“ rozdal přes 7 miliard korun a investiční pobídky udělil v celkové výši přes 160 miliard korun

Je jasné, že kdyby se tyto a podobné dotační a úlevové programy zrušily, mohly by se podstatně snížit daně – ať již sazby DPH nebo daní z příjmu. Ušetřilo by se nejen na dotacích, ale i na obrovské přerozdělovací byrokracii.

Problémem ovšem je, že část dotací z „Operačního programu Průmysl a podnikání“ pochází z evropských strukturálních fondů. Tyto dotace sice pomáhají těm pár firmám, které je získají, ale škodí všem ostatním a ekonomice jako celku. Navíc, než tyto peníze z EU přijdou, musíme je tam nejprve poslat ve formě členského příspěvku. Takže vláda je tak trochu v pasti – sama by možná nechtěla ekonomicky škodlivé a nespravedlivé dotace vyplácet, na druhé straně nechce, aby Česká republika o evropské dotace přišla.

Zacyklili jsme se ve změti úlev, dotací a výjimek, část z nich má domácí původ, část je vynucená Bruselem. Stát rozdává miliardy na dotacích ulevuje na daních. Ničí tak trh, kde už dnes nevítězí ten, kdo nabízí lepší zboží a služby, ale ten, kdo si vydobude výjimky a dotace na státních úřednících, kterých s každou úlevou a každým novým dotačním programem přibývá. Ve výsledku se snižuje konkurence, zhoršuje kvalita a my to platíme ve vysokých daních.

Jak lze vrátit věcem přirozený řád? Je nutné zrušit „Operační program průmysl a podnkání“ a systém investičních pobídek. Trend je ale spíš opačný. Na léta 2007-13 (sedmileté plánovací období Evropské unie) byl evropský „Operační program Průmysl a podnikání“ nahrazen prakticky totožným „Operačním programem Podnikání a inovace“. Z něj by měl stát rozdat celkem 101 miliard korun, z toho z českého rozpočtu má jít přes 15 miliard, zbytek zaplatíme pravděpodobně také my, skrze bruselský rozpočet. Minimálně do roku 2013 tedy nelze čekat žádnou změnu, ať již naše vláda bude jakákoliv.