Strana slušnosti nebo zájmová skupina?

Ne vše je ale předmětem obchodního trhu: V demokratickém systému pak rozhodují hlasy občanů o tom, kdo a jak bude řídit věci veřejné. Tržní konkurenci zde nahrazuje politická soutěž. Politici, stejně jako podnikatelé, nesou riziko. Ti, kteří nedokáží přesvědčit o svých záměrech dostatečný počet voličů nebo jejich důvěru ztratí, jsou nuceni politickou scénu opustit a uvolnit místo přesvědčivějším. Zažili to mnozí a na spoustu to čeká.

Ne každý má tu odvahu pustit se do podnikání – investovat kapitál a nést riziko neúspěchu. Ne každý má také odvahu vstoupit do volebního klání. Vložit v šanc svůj čas a soukromí a nést riziko nezvolení. Je nás dokonce většina – nemáme kapitál, odvahu nebo obojí. Na podnikatele i na politiky můžeme žehrat, že nevykonávají své poslání podle našich představ, ale nezbývá nám, než se smířit s tím, že když sami nepřestoupíme na stranu nabídky, nezbude nám, než si volit z toho, co nabízejí jiní.

Někteří se ale s touto prostou volbou smířit nedokážou. Chtějí mít privilegia, která jim dávají moc bez odpovědnosti před voliči a bez odpovědnosti před poptávkou spotřebitelů. Straní se standardního politického souboje, nevěří v komerční úspěch svých produktů. Chtějí mít vliv, aniž by nesli odpovědnost za případná chybná rozhodnutí. Své snahy o udržení vlivu a moci skrývají do neupřímných vět o nezávislých institucích, občanské společnosti, duchovní dimenzi a evropanství.

Nejsou však ničím jiným než „veřejnoprávní“ lobby „dobyvatelů výhod“, která si chce udržet a rozšiřovat vyzískaná privilegia. Vousatí intelektuálové chtějí nadále za peníze daňových poplatníků pronášet svá hodnocení všeho v pořadu Katovna na televizním kanálu ČT2. Reprezentanti katolické církve chtějí posílit svůj vliv a udržet si současně postavení příjemce štědrých dotací. Prezident chce mít moc jmenovat kohokoliv premiérem a obcházet výsledky voleb. Česká národní banka si chce udržet moc dělat cokoliv a nenést žádnou odpovědnost. Představitelé veřejnoprávní televize chtějí vysílat, co se jim zlíbí, a zdroje na to mít vynucované zákonem. Všichni tito lidé se sníženou hladinou odpovědnosti budou dělat vše proto, aby své pozice uhájili, uhájené pozice posilovali a zaváděli nové cesty obcházení svobodné vůle občanů. Když budete chtít pochybovat o tom, jak nakládají s vašimi daňovými odvody, nejspíš od nich uslyšíte jen Děkujeme, odejděte! nebo Impuls k dalšímu posílení jejich nezávislosti.

Typický představitel této skupiny je nejspíš přímo či nepřímo placen z veřejných prostředků a je-li ve funkci, nebyl do ní zvolen občany, nýbrž byl kýmsi jmenován. Své zájmy halí do hesel o nutnosti podpory občanské společnosti a o nutnosti vstupu do Evropské unie. Občanská společnost pro tyto lidi ale neznamená ani tak svobodu založit libovolný spolek. Oni chtějí na své spolky získat dotace a daňové úlevy bez odpovědnosti vůči ostatním daňovým poplatníkům. Evropská unie pro ně neznamená ani tak bezcelní obchod mezi námi a Německem, ale spíš omezení amerických filmů a výhodu pro jejich vlastní produkci.

Spřízněnost těchto lidí je zákonitá, vychází ze společných zájmů. Chtějí nadřazené postavení. Sami se však zájmovou skupinou nenazývají. Nazývají se elitami. Nikdy jimi však nebudou, pokud si své postavení nezískají na základě přízně zákazníků, diváků, občanů, voličů.

Nenaleťme těmto lidem na vznešená slova o nezávislosti. Ta v jejich pojetí znamená moc za naše peníze a na náš úkor při absenci odpovědnosti. Kde nemůžeme rozhodovat jako suverénní spotřebitelé a zákazníci, kteří volí levnější a kvalitnější výrobky před dražšími a méně kvalitními, tam ať rozhodují politici, které jsme si demokraticky zvolili. Pokud jsme nezvolili dobře, poučme se z toho v dalších volbách. Nebo vstupme na politický trh.

Usilujme přitom o to, aby prostor, kde můžeme rozhodovat přímo jako suverénní zákazníci, byl co největší, aby sféra, v níž rozhodují politici byla co nejmenší. Státní má být jen to, co nemůže být soukromé.