Velký třesk ministra Grégra
Pomiňme zde morální argument proti takovému plánu, že jde o vynucené platby sloužící státu k podnikání a k přerozdělování bohatství, o nedobrovolné odebráním prostředků jedněch ve pospěch druhých. Zamysleme se nad podstatou takovéhoto plánu a všech podobných z ekonomického hlediska.
Informace nutné k efektivnímu umístění investic jsou v reálném světě rozptýleny mezi miliony lidí. Velkolepý plán Ministerstva průmyslu může zajistit vyšší ekonomický růst jen za předpokladu, že se v hlavě ministra Grégra soustředí veškeré tyto informace. Pak by bylo asi nejlepší, aby lidé takovému géniovi raději odevzdali rovnou všechny své peníze a své životy.
Ve skutečnosti ale ministr, a to ani za pomoci úředníků svého ministerstva, všechny informace o podnikatelských příležitostech a rizicích mít nemůže. Tyto informace mají jednotliví občané, firmy a banky. Nikdo je ale nemá všechny. Informace jsou rozptýleny a proto i rozhodování musí být rozptýleno, aby bylo efektivní.
Pan Grégr počítá v rámci svého programu nejen s daněmi a příjmy z privatizace, ale i s dalším zadlužením. „Nepočítáme s žádnými státními obligacemi. Pouze s dluhopisy, které by vydal Fond národního majetku„, uvedl Grégr. Že by dluhopisy nebyly obligace? Nebo že by FNM nebyl státní institucí? Ať už takto ministr Grégr mluví z hluboké nevědomosti nebo s úmyslem mást veřejnost, skutečností zůstává, že by realizace jeho plánů vedla k zadlužování státu. Grégrův plán nemůže stimulovat poptávku. Přesně o částku, kterou za občany utratí stát, se snižuje poptávka občanů.
Když se stát zadlužuje, zvyšuje poptávku po úvěrech, čímž dochází k růstu úrokové míry. Tím stát vytlačuje soukromé investice, které při vyšší úrokové míře budou nerealizovatelné. Stručně řečeno, přibude podnikatelů, kteří z důvodu příliš vysokých úrokových sazeb nebudou moci své záměry realizovat. Přitom by šlo patrně o projekty efektivnější než projekty ministra Grégra.
Těžko lze předpokládat, že státem přerozdělované peníze půjdou do projektů, které jsou ekonomicky nejslibnější. Ve skutečnosti se může projevit preference osobních zájmů nebo politických zájmů vládnoucí strany v určitých oblastech trhu. Hrozí také, že vláda bude peníze utrácet tam, kde bude očekávat sponzorskou odměnu. Velká korupce je vždy problémem přílišné moci státu. Peníze Grégrova rozpočtu se snadno mohou topit v neefektivních projektech ve prospěch úzké skupiny osob.
Cesta k oživení hospodářství existuje. Je to ale cesta přesně opačná, než jakou razí ministr Grégr. Daně občanům a podnikům by se měly snížit, přísná regulace podnikání by měla být omezena. Bankám by neměly být nabízeny obligace státu v nerozumné míře, aby nebyla snižována jejich motivace půjčovat peníze podnikatelům, kteří je dokáží využít efektivněji než stát.
Zatím vždy v historii hrubý domácí produkt po předchozím poklesu začal růst. Někdy se i stalo, že obnovenému růstu předcházely velkolepé vládní projekty. Otázkou ale je, zda by i v těchto případech nebyl růst nakonec ještě vyšší, kdyby se stát svých projektů zdržel a nechal plánování na občanech a firmách.
