Víza a problém EU

Těžko totiž zavádět jednostranně víza Kanaďanům: Kanaďan může přiletět bez víza do Německa a do České republiky přejet v rámci Schengenu bez zastavení na hranicích. Jako součást Schengenské oblasti a jako člen EU nemůžeme – prostě nemůžeme – mít jiný seznam zemí s vízovou povinností než ostatní země Schengenu. To je podstata problému.

Článek 62 Maastrichtské Smlouvy o založení EU dává Radě ministrů pravomoc vydat seznam zemí, vůči nimž nelze uplatňovat víza. (Omlouvám se za link na anglickou verzi, ale v češtině tato smlouva, s níž jsme při referendu o vstupu do EU vyslovili souhlas (já ne), neexistuje.)

Evropská unie tuto pravomoc využila a vydala pouhým vlastním rozhodnutím (tedy nebylo o tom nikterak hlasováno v českém parlamentu) 15. března 2001 nařízení č. 539/2001. Kanada je v něm v seznamu II., tedy v seznamu zemí, vůči nimž nemůžeme zavést víza. Praví se tam, že pokud třetí země vůči nám víza zavede, máme to oznámit do 90 dnů Evropské komisi. Komise pak může podat Radě EU návrh na zavedení víz vůči třetí zemi. Rada o tom rozhoduje kvalifikovanou většinou. Dosud má ČR v Radě váhu hlasu 3,4%. Takový návrh jednak Komise nepředloží a jednak by neprošel. Kdo by chtěl vůči sympatické Kanadě zavádět víza…

Dále se v nařízení EU č. 539/2001 píše: „Pokud kterákoli třetí země uvedená na seznamu v příloze II nebude nadále uplatňovat vůči kterémukoli členskému státu zásadu vzájemnosti, pokud jde o osvobození od vízové povinnosti, Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o takovémto neuplatňování vzájemnosti do 1. července každého sudého roku.“ Legrační: Kandada vůči ČR bude asymetricky uplatňovat víza a Evropská komise bude každý sudý rok 1. července o tom podávat zprávu Evropskému parlamentu. Skvěle vymyšlené.

Na rozdíl od Švýcarska, které je v Schengenu dobrovolně a může kdykoliv od Schengenu odstoupit, pokud by jej potkalo něco podobného, my jsme součástí Schengenu v rámci naší Smlouvy o přistoupení k EU. Bereme buď vše, nebo nic.

Kanada je svrchovaný stát a má proto plné právo zavést vůči České republice víza. Koneckonců, jezdilo do Kanady žádat o azyl spousta českých občanů (Romů), a Kanaďané je tam z nějakého důvodu nechtějí. My už suverénní stát nejsme. Kdybychom chtěli, nemůžeme zavést víza, když to budeme považovat za vhodné.

Lisabonská smlouva jde ještě dál. Dává EU nové a další pravomoci pokud jde o azylovou politiku. V Radě EU zmenšuje náš hlas na polovinu. Pokud Lisabonská smlouva neprojde (Třeba ji odmítnou Irové v opakovaném referendu, ke kterému byli dotlačeni na základě pochybných slibů, že vůči nim nebudou některé části Lisabonské smlouvy aplikovány, třeba ji nepodepíše český prezident a EU bude muset čekat až nový poslušný parlament, který vzjde z říjnových voleb, zvolí prezidenta nového, europoslušného) – tedy pokud – stane-li se zázrak – a Lisabonská smlouva neprojde, jsem pro zásadní reformu EU – pro pokus vrátit se před Maastricht a učinit z EU volnější svazek, Evropské společenství.

Pokud Lisabonská smlouva projde, stane se pro mě členství v EU neúnosné. Dnes víme, že nesmíme mít vlastní vízovou politiku, od 1. září nám zakážou stowattové žárovky, ale to je teprve začátek. Naše možnost cokoliv v EU ovlivnit bude po ratifikaci Lisabonské smlouvy zoufale minimální. Proto to říkám dopředu: Pokud projde Lisabon, stane se vystoupení z EU mým politickým programem.

Autor je předsedou Strany svobodných občanů