Lze se dohadovat, že tento paragraf byl do novely začleněn jako ústupek odborovým organizacím, které poté přestaly vést protesty proti vládní reformě. Zmíněný paragraf jednak může odborům pomoci zastavit prudký úbytek členů a jednak částečně členům odborů kompenzuje růst životních nákladů, které ve formě růstu spotřebních daní vládní reforma obsahuje.
Stát na základě tohoto „reformního“ opatření přijde o stovky milionů korun, zatímco odboráři stovky milionů ušetří. Zbytek obyvatelstva naopak rozpočtový výpadek zaplatí ve formě vyšších spotřebních daní a DPH. Ve své podstatě zavádí tento paragraf legislativní třídní nerovnost. Vezmeme-li navíc v úvahu, že živnostníkům zvyšuje vláda odvody na sociální a zdravotní pojištění téměř o polovinu, je odborářská úleva fackou vládních poslanců všem živnostníkům.
Uvedené opatření svojí logikou do vládní reformy nezapadá, protože daňové příjmy nezvyšuje, ale naopak snižuje. Znamená evidentně nespravedlivou úlevu odborářům na úkor všech ostatních obyvatel České republiky. Senát by v tomto případě měl využít svého práva návrh korigovat.