Vládní výbor má řešit problém, který neexistuje

Nově se má zřídit „vládní výbor pro rovné příležitosti mužů a žen“ či „orgán inspekce práce k provádění monitoringu dodržování právních předpisů v oblasti pracovněprávních vztahů včetně projevů diskriminace“. Vláda hodlá zvažovat „přijetí speciálního zákona upravujícího rovnost mužů a žen“ či usilovat o „vymýcení stereotypního diskriminačního nahlížení na postavení muže a ženy prostřednictvím školních osnov a učebnic“.

Naše feministky – a na prvním místě ministr Špidla – však bojují proti problému, který neexistuje. Proto žádné vládní opatření zaměřené na „zrovnoprávnění žen“ nemůže přinést nic dobrého, ba dokonce může postavení normálních žen poškodit. Feministická argumentace totiž vychází z několika mylných předpokladů.

Feministický omyl č. 1: Existuje legislativní diskriminace žen

Pravdou je, že Zákoník práce zabraňuje ženám pracovat „pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol“. To je jistě zbytečné omezení, pokud uznáme odpovědnost dospělého jednotlivce za vlastní zdraví. Takové ustanovení ale nelze považovat za seriózní diskriminaci žen a více omezení v naší legislativě nenalezneme.

O diskriminaci žen navíc nelze hovořit už proto, že existuje řada zákonů, které explicitně znevýhodňují muže. Příkladem je povinnost mužů absolvovat roční vojenskou – nebo rok a půl dlouhou civilní – službu. Požadovat v zájmu rovnoprávnosti zavedení povinné služby (civilní v nemocnici) i pro ženy by byl samozřejmě nesmysl. Jiným příkladem diskriminace podle pohlaví je systém důchodového zabezpečení, který stanoví odlišný věk nároku na státní důchod pro muže a ženy, přičemž ženy získávají nárok na důchod v nižším věku než muži.

Naše feministky proto častěji než o diskriminaci před zákonem hovoří o diskriminačních návycích v soukromých vztazích. Pokud má ale někdo pocit, že existují špatné návyky, má mnoho příležitostí, jak proti nim bojovat soukromou osvětou – zřízení vládního orgánu ale není na místě.

Feministický omyl č. 2: Diskriminaci na trhu práce nevyřeší trh, ale stát

Trh je mechanismus, který odměňuje racionální jednání. Pokud podnikatel nabízí někomu nižší mzdu, aniž by to bylo racionální, riskuje, že mu takového pracovníka přebere konkurence. Pokud podnikatel odmítá z iracionálních důvodů některého pracovníka dokonce zaměstnat, sám se na trhu znevýhodňuje. Jsou-li jeho předsudky neodůvodněné, bude nakonec v konkurenčním boji vyřazen.

Pokud příslušníci některé sociální skupiny mají nižší mzdy než příslušníci jiné skupiny a nejde přitom o pomýlený přístup ze strany jednoho podnikatele, pak jistě existují objektivní důvody pro odlišné odměňování. Jedním z takových důvodů může být i objektivní skutečnost, že žena může otěhotnět a opustit zaměstnání, na které byla s nenulovými náklady najata a vyškolena. Bojovat proti přirozeným rozdílům mezi mužem a ženou je nejen pošetilé, ale i společensky nebezpečné, protože to vede k rozpadu rodiny, jako přirozené společenské instituce.

Feministický omyl č. 3: Rodina jako přirozená společenská instituce je přežitá a stát má podporovat alternativní modely výchovy dětí

Některé feministky hovoří o „společenském nedocenění“ práce, kterou žena koná v domácnosti. Jakoby snad měly ženy od státu dostávat dotace za žehlení, vaření a starost o děti! Důsledkem takového uvažování a neúnavného lobbyingu např. je usnesení vlády, že hodlá podporovat „zřizování a provoz zařízení pro péči o děti a potřebné členy rodiny, zejména pak doplňují-li, či nahrazují péči poskytovanou zaměstnanými občany“.

Když se stát pokouší přebírat základní funkce rodiny, dláždí cestu ke společenské zkáze. Dotování jeslí nutně povede k tomu, že bude méně dětí vychováváno v rodině. Státní podpora svobodných matek nutně povede k růstu množství neúplných rodin. Se všemi neblahými sociálními dopady.

Závěr

Pokud vláda zjednává „nápravu“ tam, kde problém neexistuje, způsobí jen novou nerovnost. Upřednostňování žen v procesech přijímání pracovníků do řídících funkcí ve státní správě nutně znamená, že osoby mužského pohlaví budou automaticky znevýhodněny – za jinak stejné kvalifikace dvou uchazečů různého pohlaví má být muž automaticky vyřazen. Normální ženu, která chce dosáhnout úspěchu díky svým schopnostem, musí navíc povýšení na základě pohlaví urážet.

Jestli u nás existují neopodstatněné předsudky podnikatelů, doplatí na to na trhu sami podnikatelé. Pokud má však rozdílné najímání mužů a žen do pracovních poměrů racionální základ, bylo by jakékoliv opatření proti takovému jednání pokřivením komparativních výhod žen a mužů na trhu práce a snaha o „rovné příležitosti“ povede k poškození všech.

Odmítání odlišnosti rolí muže a ženy v rodině a přijímání zákonů ve jménu odstranění nerovností mužů a žen způsobuje odtrhávání ženy od dětí a poškozuje rodinu, nejpřirozenější společenskou jednotku. Rodina je přirozená společenská instituce, která není vynálezem zákonodárců, a zákonodárci by proto měli především dbát na to, aby ji neničili podporováním všelijakých „alternativ“.