Vstup do EU by omezil svobodu občanů

Z liberálního hlediska by se jevilo jako nejvýhodnější mít volný přístup na trh EU, neplatit do a nepřijímat z rozpočtu EU a nemuset uplatňovat normy EU. Tato varianta ovšem neexistuje, a tak musíme volit mezi členstvím a nečlenstvím. Rozhodování v referendu bude o tom, která varianta má blíže k ideálu. Co je podstatou členství v Evropské unii? Hlavní principy Evropské unie jsou společný rozpočet, společný trh, společná legislativa a přesun suverenity z národních států na Evropskou unii.

1. Společný rozpočet

Česká republika bude do společného rozpočtu odvádět částku minimálně 25 miliard korun, a česká vláda doufá, že zpět z EU dostaneme minimálně stejnou částku, abychom netratili. Vzhledem k tomu, že EU spotřebovává 5 % rozpočtu jen na vlastní administrativu, je velmi nepravděpodobné, že bychom dlouhodobě dostávali více než dávali. Pokud by se EU rozšířila o země, z nichž je většina chudší než ČR, octla by se Česká republika brzy v táboře doplácejících. Dříve či později bychom dopláceli nejen na bruselskou byrokracii, ale také na francouzské či polské zemědělce a řecké či slovenské silnice. Společný rozpočet je nástrojem nadnárodního přerozdělování, z kterého nikdy nevzešlo nic dobrého.

2. Společný trh

Společný trh oproštěný od cel a dovozních kvót by byl bezesporu dobrou věcí. Jenže liberalizace obchodu v rámci EU je zdánlivá. Místo dovozních kvót EU každé zemi stanovuje rovnou kvóty výrobní. Heslo o volném obchodu půlmiliardového trhu je podvodem. Obchod, kde se obchoduje jen s tím, co centrum povolí vyrobit, není svobodný obchod. Kromě toho, trh EU je navenek uzavřenější než dnešní trh České republiky a dovoz neevropského zboží je zatížen většími bariérami. Rovněž víme, že dojednané podmínky by úplně volný obchod mezi ČR a zbytkem EU nepřinesly minimálně po dobu tzv. přechodných období. Důležité je že dochází k liberalizaci mezinárodního obchodu celosvětově, ať už v rámci různých dílčích dohod či v rámci Světové obchodní asociace.

3. Společná legislativa

Společná legislativa, to jsou direktivy a regulace vydávané v Bruselu, a každá z nich znamená z podstaty omezení svobody. EU nám bude diktovat, kolik smíme vyrábět bramborového škrobu a kolik se u nás smí pěstovat prasat. Bude nám diktovat, jak smějí být velké klece v drůbežárnách, jak hlučné smějí být mixéry, jak dlouhá musí být záruční lhůta, jestli se u nás smí prodávat acylpyrin nebo jak velké musí být daně. Vliv českých zástupců na tuto legislativu bude zanedbatelný, budeme tak plnit přání jiných. Někdy se říká, že vstupem do EU již nemáme co ztratit, když už jsme evropskou legislativu beztak víceméně přijali. Podstatné je však za prvé to, že zatím jsme nepřijali legislativu, která teprve vznikne, a za druhé to, že zachování národní suverenity, tj. nevstoupení do EU, umožňuje kdykoliv již přijaté špatné zákony a vyhlášky zrušit.

4. Ztráta národní suverenity

Vstup do EU znamená ztrátu suverenity. Vstupem do EU se Česká republika zaváže akceptovat legislativu vzniklou na evropské úrovni. S tím je spojeno několik zásadních úskalí pro svobodu jednotlivce. Za prvé, přenos suverenity z národních států na EU znamená potlačení konkurence mezi státy. Jen konkurence daňových a regulačních zákonů přitom umožňuje efektivní snižování míry zdanění a regulace. Za druhé, rozšíření domény centrálního politického rozhodování znemožňuje změnu politiky. Nadnárodní Evropská unie z podstaty znamená paralýzu demokracie. Národní volby se stanou fraškou, protože ať vyhraje v ČR volby kdokoliv, evropská reprezentace bude zůstávat stále průměrná. K čemu budou volby, když zásadní regulační a daňové parametry budou určovány v Bruselu? Za třetí víme, že každé opatření státu, které jde nad rámec garance práva jednotlivce na život a majetek, je pošlapáním těchto práv. Jen svobodná směna je vztah, na němž vydělávají obě strany. Politické přerozdělování a regulace je vždy ve prospěch jedněch a na úkor druhých. V nadnárodní Evropské unii budou pošlapávána práva jednotlivců jedněch národů ve prospěch jednotlivců jiných národů a takový stav vždy v historii vedl k vážným národnostním konfliktům.

Nepochybuji o tom, že vstup České republiky do Evropské unie by oslabil svobodu jednotlivce a přinesl naší zemi více socialismu. Dokud se Evropská unie nezmění v zónu volného obchodu a dobrovolné spolupráce, bude pro zastánce svobody jedinou rozumnou alternativou zachování státní suverenity a prosazování liberálních principů v rámci České republiky.