Zachraňme naši zemi, Francie či Švédsko se už nezachrání. Petr Mach a jeho nelítostná výzva
ROK 2015 – A CO DÁL? „Evropa už pár let páchá sebevraždu, vzdala se svých hodnot a je obrovsky zranitelná,“ varuje předseda Strany svobodných občanů a europoslanec Petr Mach, který se domnívá, že Francii nebo Švédsku už není pomoci. Řecko se prý „de facto stalo kolonií Evropské unie a samotní Řekové jsou otroky půjček a eura.“
Někteří komentátoři označují rok 2015 za nejsložitější období od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?
Dějiny zjevně nekončí a po dvou dekádách poklidu se rozpadá současné uspořádání Evropy a rodí se nové. Naposledy jsme něco takového zažívali na začátku devadesátých let, kdy se rozpadl sovětský blok, dělilo se Československo a probíhala občanská válka v Jugoslávii…
Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?
Nesmyslný přístup Německa a Evropské unie k imigraci rozvrací evropskou společnost a zadělává na nové zbytečné problémy. Pozvání stovek tisíc migrantů z Afriky, Blízkého východu a střední Asie a jejich následné přerozdělování násilnými kvótami je největším selháním EU za dobu její existence.
Polarizace zřejmě probíhá i v celoevropském kontextu. Jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů Evropské unie a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj?
Tato migrační politika se dotýká samotné podstaty našich států, naší kultury a bezpečnosti. V Německu jako protiváha neodpovědné politiky Angely Merkelové naštěstí postupně posiluje nová strana Alternativa pro Německo. U nás se zaplať pánbůh i vládní politici opatrně stavějí proti politice Německa a Bruselu. Jsem rád, že naše Strana svobodných občanů obhajuje velmi racionální postoje k migrační krizi – obhajujeme jednoznačně právo České republiky rozhodovat si samostatně, koho vpustit na své území. Řešením rozhodně nejsou hnutí, která stavějí jen na nenávisti vůči cizímu náboženství.
Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?
Řecko se de facto stalo kolonií Evropské unie. Jsou otroky půjček a eura. Nemůžou rozhodovat o kurzu měny, kterou platí, nemůžou rozhodovat o výši svých daní ani o výši rozpočtu. Jen plní diktát Evropské unie a jejich ekonomika je každým rokem slabší. Mnohým Řekům možná tato situace, kdy jsou zbaveni odpovědnosti za svůj osud a žijí z falešných půjček, vyhovuje. Je to smutný osud národa, který býval kolébkou evropské civilizace, kultury a vědy.
Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii, mířící na radikály z Islámského státu?
Mnoho lidí je vnitřně rádo, že Rusko pomáhá prezidentu Asadovi v Sýrii v boji s Islámským státem. Naopak Turecko – teoreticky náš spojenec v NATO – neurvale útočí na další odpůrce Islámského státu – syrské Kurdy. Svět už dávno není tak jednoznačný, jako byl v době studené války, kdy se dalo jednoduše říct, kdo je hodný a kdo je zlý. Musíme se nyní na Rusko, na Ameriku, na Turecko i na EU dívat realisticky – bez ideologických brýlí. Ty země mají své zájmy, které se někdy protínají s našimi a jindy zkrátka ne.
Probouzejí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomiky EU a USA? Nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – únik pracovních míst na Východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…?
My se nyní radujeme, když mzdy a ekonomika rostou o procento, o dvě. Jsme strašně sevření všudypřítomnou byrokracií a regulacemi. Dokud toto břemeno nesetřeseme, nemůžeme čekat návrat k rychlému růstu životní úrovně. Já bych současný stav u nás, v Evropě i v USA nazval vleklou stagnací.
Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?
Evropa už pár let páchá sebevraždu, vzdala se svých hodnot a je obrovsky zranitelná. Mně se zdá, že třeba Francii nebo Švédsku už není pomoci. Soustřeďme se proto na jediné, aby se jejich zhoubná politika nepřenesla k nám do České republiky. Musíme vytvořit pevnou koalici České republiky, Maďarska, Slovenska a Polska, která nedopustí přerozdělování migrantů a přenášení odpovědnosti za migraci na Evropskou unii.
Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnili očekávání, anebo naopak zklamali prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?
Česká politika je hrozně rozhádaná: jedni nesnášejí Zemana, další ho považují za jediného rozumného, jedni nesnášejí Babiše, další mu bezmezně věří. Snad jen Kalousek je výjimka, toho asi nemá rád nikdo.
Kdo na politické scéně příští rok podle vás posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám nebo případným otřesům ve vládní koalici či vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?
Nejsem věštec ani politolog. Udělám maximum pro úspěch Svobodných, aby zde existovala solidní strana založená na zdravém rozumu a na zdravé skepsi vůči bláznivé víře, že blahobyt přinesou Evropská unie, Babiš, dotace nebo další regulace. Blahobyt přinese jen to, když jednotliví lidé budou mít dostatek prostoru pro uskutečnění svých nápadů a ponesou si za svá rozhodnutí plnou odpovědnost. Říkáme tomu svoboda.
