Válka na Ukrajině není v našem zájmu. Na vyřešení konfliktu – ať vojensky nebo diplomaticky – jsme jako Česká republika malí páni.
Válka na Ukrajině není v našem zájmu. Válka je drahá pro obě strany a stojí lidské životy. Drahá je i pro nás z hlediska dopadů na ekonomiku.
Míru lze (obecně) dosáhnout buď vojenským vítězstvím (jedné ze stran), nebo dohodou. Na vojenské vítězství to v dohledné době nevypadá – fronta je víceméně zaseklá na úrovni řeky Dněpr na jihu a linií podél separatistických území (Doněcká a Luhanská oblast) na východě.
Doporučuji řešení dohodou. Mám svoji představu o takové dohodě, ale o tom někdy příště. Každopádně na řešení – jak diplomatické, tak vojenské – jsme jako Česká republika malí páni.
Ruskou invazi a vměšování do záležitostí Ukrajiny odsuzuji stejně jako jsem odsuzoval bombardování Srbska ze strany NATO v občanské válce o Kosovo v roce 1999.
Je plně na Ukrajině rozhodnout, jestli separatistické oblasti pustí, nebo za ně bude bojovat. Jak jsem již před deseti lety uváděl ve věci Krymu: Když se osamostatňuje nějaké území, neexistuje nějaké objektivně správné řešení. Stojí proti sobě dva vylučující se principy: Princip suverenity nad určitým územím a princip práva regionu na sebeurčení. Je věcí dohody nebo války, který princip zvítězí. (Když se osamostatňovalo Slovensko, rozhodlo se Česko nebojovat za Československo a nechalo Slovensko jít svou cestou. Irové si to museli na Britech vybojovat. Američané na Anglii taky. Chorvati na Jugoslávii taky.)
Je také plně na každém našem občanovi, jestli bude pomáhat uprchlíkům nebo pomáhat Ukrajině vojensky. Já bych tam bojovat nešel a ani bych nechtěl, aby tam někdy šly bojovat mé děti.
Naše vláda by každopádně měla vždy mít ve všech krocích a úvahách Českou republiku a její občany na prvním místě.
Článek: https://machpetrmach.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=811861